Vítězové se nerodí ze strachu. Zlato? Pořád tomu nemůžu uvěřit, rozplývá se Maděrová

Livigno (od našeho zpravodaje) - A tak 22letou rodačku z Liberce mohla mrzet jediná věc. Že se vedle ní na stupně vítězů nepostavila hvězdná Ester. „Bylo mi to líto. Kdybychom se potkaly ve finále, pro celé Česko by to bylo neskutečné,“ líčila zlatá Maděrová.

Asi ve chvíli, kdy jsem postoupila do velkého finále. To už byla jistota medaile, což je něco neskutečného. Nakonec je z toho zlato. Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Jo, tušila jsem to. V posledních třech nebo dvou branách jsem věděla, že jsem asi fakt vyhrála a začala jsem se s tím nějak sžívat.

Od rána jsem si říkala: dnes nebo nikdy, prostě si pro to jdi. A tak jsem to udělala. Už v Davosu ve Světovém poháru jsem byla hodně blízko, prohrála jsem ve fotofiniši. Těsně to nevyšlo, ale hned jsem si říkala, že přijde lepší příležitost. A přišla tady. Od začátku do konce mi seděl sníh, bylo to perfektně připravené, tratě byly vyrovnané. A krásně postavené, sedělo mi to.

O jedné vím. V osmifinále jsem udělala chybičku dole na traverzu před cílem, odjelo mi to v měkkém sněhu.

Chvíli jo, protože modrá byla delší dobu na sluníčku. Už po kvalifikaci jsem si prohlížela tratě a říkala jsem si, že je modrá dole měkčí. Nakonec jsem si řekla, že zůstanu v tom, co mám zajeté. A všechny ostatní jízdy jsem zvládla bez chyby.

Naopak. Řekla jsem si, že dnes to tam prostě pošlu a nějak to dopadne. Buď to půjde, nebo nepůjde. Vítězové se rozhodně nerodí ze strachu. Lepší jet rychle a být diskvalifikovaná, že jsem přejela tyčku, než jet pomalu a zůstat někde vzadu.

Bylo mi to líto. Fakt jsem jí přála, aby byla na bedně. Bylo by to úplně neskutečné, pro celé Česko, kdybychom se potkaly ve finále. To by bylo úplně úžasné. Já jsem zrovna stála nahoře na startu a moc jsem tomu nevěřila. Viděla jsem, že to bylo o kousíček. Vedle se potom radovali Rakušani, tak jsem si říkala, že to asi nevyšlo.

Takhle bych to neřekla. Jasně, přála jsem Ester, aby měla medaili, jsme obě Češky. Ale nepřemýšlela jsem o tom, že bych ji šla pomstít. Soustředím se hlavně na sebe.

Jo. I minutka s Marianem mě strašně zvládne uklidnit, protože on už ví, jak na mě. Jenom tři slova mi řekne a můžu jet s čistou hlavou. Posledních čtrnáct dní jsme si volali přes videohovor. A dnes vlastně po každé jízdě.

Bylo to neskutečné. Hodně jich přijelo i díky Ester. Měli jsme tu krásnou podporu, moc si toho vážím.

Že děkuje za Českou republiku a že mi moc gratuluje a že je to skvělé. Je to neskutečné. Viděla jsem ho po každé jízdě, jak fandí a raduje se se mnou.

To ještě nevím, já nejsem zrovna slavící typ, tak se budu muset naučit pořádně slavit. Ale mám tady rodinu, myslím, že něco vymyslíme.

To uvidíme. Zatím si to neumím představit, jaké to je, ale asi to brzy zjistím. (usměje se) Možná už příští týden na Dolní Moravě, kde pojedu mistrovství republiky. Jsem zvědavá.