Hlavní obsah

Vypadl, ale neodešel. Vždycky jsem byl takový, vysvětloval férové gesto český snowboardista

Měl za sebou poslední skok, věděl, že do finále nepostoupí. Přesto snowboardista Jakub Hroneš zůstával až do konce olympijské kvalifikace v disciplíně Big Air za dojezdem a gratuloval všem závodníkům, kterým vyšel závod lépe.

Foto: Gonzalo Fuentes, Reuters

Jakub Hroneš během kvalifikace Big Airu

Článek

Livigno (od našeho zpravodaje) – „To se prostě sluší neodcházet, dokud neodjede poslední závodník. Vždycky jsem takový byl, i u televize jsem koukal až do konce. Snowboardingem žiju, baví mě jezdit, baví mě ho sledovat. Tentokrát už to ke konci bylo víc o tom sledování,“ vysvětloval 21letý Hroneš po své premiéře na největší sportovní akci, kdy skončil 28.

Bylo vidět, že radost jste měl i za své kamarády.

Já cítím ohromnou čest, že tu můžu závodit mezi nejlepšími třiceti kluky na světě, rád se podívám na každého z nich. I když proti sobě závodíme, jsme fakt všichni kámoši. Myslím, že je důležité být přející, pak se vám to vrací v životě, nejen ježděním. Je super být dobrý jako snowboardista, ale je fajn být i dobrý jako člověk. A tohle mi přijde jako úplné minimum.

ZOH 2026 v Miláně a Cortině

Vaši rodiče s vlajkou stáli v hledišti v první řadě, i pro ně byla jistě odměnou, že vás mohou vidět na olympiádě. Odmala vás podporovali…

To je neuvěřitelné. Přijeli na otočku z Čech, jedou domů a přijedou znovu za týden a půl na slopestyle. Cítil jsem i podporu všech českých fanoušků, které jsem tu viděl po celý týden, oslovovali nás, je vidět, jaký má olympiáda přesah. A že tyhle momenty můžu sdílet se svými nejbližšími, mámou, tátou a bráchou, je pro mě fakt speciální.

Dorazil i kompletní snowboardkrosový tým včetně Evy Adamczykové, který vám hlasitě fandil, po každém skoku si s vámi plácnul.

To bylo super! Udělali mi ohromnou radost. A je neuvěřitelné vidět sportovce z různých zemí a sportů, jak si přejí navzájem, udělají to gesto, že za vámi přijdou.

Foto: Michal Osoba

Jakuba Hroneše po nepovedeném druhém skoku povzbuzoval i kompletní tým českých snowboardkrosařů.

Jen vám asi olympijský zážitek kazí to, že jste v kvalifikaci nepředvedl skoky, jak jste si přál.

Myslel jsem, že to bude můj den, ale nebyl. Teď mě nenapadá, co bych si mohl vyčítat, ale dvakrát mě vytrestal dopad při mém nejtěžším triku. Mrzí mě, že jsem nemohl ukázat své nejlepší ježdění. Věřím, že můj čas přijde.

Čemu přičítáte nevydařené dopady?

Podmínky tu jsou trochu složité v tom, že na dopadu není přírodní sníh a na obou dopadech byla nějaká nerovnost. V prvním skoku jsem se cítil pomalý, tak jsem se víc rozjel, ve druhém jsem zase letěl dál, než jsem čekal. Dneska dopad nebyl můj největší kámoš, ale oba triky bych chtěl v nějaké podobě zařadit do slopestylové jízdy.

Kvalifikace měla špičkovou úroveň.

To byl nejvyšší level ze všech závodů, je super vidět, že se snowboarding posouvá neskutečnou rychlostí dopředu. A jsem strašně rád, že můžu být toho součástí.

Tou budete i ve slopestylu, jak si věříte na něj?

I když mám asi z poslední doby lepší výsledky v Big Airu, tak se cítím mnohem víc jako slopestylový specialista. Viděl jsem překážky, jsou tam raily o půl metru vyšší než já, to mi přijde neuvěřitelné. Těším se na první trénink, teď ale máme pár dnů volna, tak se podívám, co se dá zlepšit a budu chtít ukázat své nejlepší ježdění.