Po krizi visel na gumě. Teď se těším, až se proletím, hlásil Portyk

Trpělo tělo i psychika, však tak dlouhou pauzu během kariéry nezažil. „Čtyři měsíce jsem nemohl skoro nic dělat a sezonu začal skoro s nulovým tréninkem. Bylo to těžké," vzpomíná Portyk na start olympijské zimy.

Po dlouhé pauze už se nemohl dočkat návratu k tréninku. „Hlavně na můstku to zafungovalo. Chodím na něj s tím, že mě to baví, což je pro mě důležité, a skáču celou zimu stabilně," těší pětadvacetiletého sdruženáře.

Po tréninkovém manku mu ale celou sezonu v závěru běžecké části docházejí síly a bylo to tak i v olympijském závodě. „Postupně se to zlepšuje. Ze začátku sezony to přišlo na pátém kilometru, pak na šestém a teď se to zvedlo do posledního kola," líčil.

„Tady jsem měl v závěrečném okruhu menší krizi, visel jsem tam na gumě a už jsem neměl síly se zmáčknout," popisoval, jak se zuby nehty držel početné skupiny bojující o desáté místo.

„První dvě kola jsem si říkal, že by to mohlo dopadnout dobře. Měl jsem spoustu sil, kopce se mi jezdily dobře. Ale pak se zrychlilo," popisoval závod na náročných tratích v Čchang-ťia-kchou, kde doběhl s více než dvouminutovou ztrátou na vítězného Němce Vinzenze Geigera, o příčku před druhým nejlepším Čechem Lukášem Daňkem.

I tak zaznamenal 20. místem v závodě se skokem na středním můstku svůj druhý nejlepší olympijský výsledek.

„Na menším můstku nejsou takové rozestupy, tak je to těžké. Trochu jsem věřil, že bych mohl být po skoku do desítky, jak sem letos namlsaný, pak by se mi lépe běželo. Ale těším se na velký můstek, kde by mi to mělo daleko víc sedět," vyhlížel výborný skokan úterní druhý individuální závod.

„Mám rád velké můstky, hlavně ty letecké. Tady se vítr docela točí, tak je to i o štěstí, ale těším se, až se proletím," hlásil bývalý juniorský mistr světa.