Francouzi zatrhli svému brankáři český vzkaz na masce

Milán (Od našeho zpravodaje) - V hokejových luzích a hájích se to v posledních letech děje poměrně často, že zahraniční reprezentace na velkých turnajích vyrukují s brankářem s českými kořeny. A je tomu tak i na olympiádě v Miláně, kde má francouzský tým v kádru Martina Neckáře. Sice rodilého Francouze z Dijonu, ovšem držitele také českého pasu, tudíž mu vůbec nevadí, když jeho příjmení napíšete s čárkou a háčkem.

Proti Švýcarům plnil roli dvojky, proti Česku už v pátek odpoledne možná dostane šanci. Však se zasní: „Kdybych mohl vyčapat Česko, byla by to sranda. Mám srdce z půlky české a z půlky francouzské.“

Jeho táta František pochází z Jihlavy, chytal ve zdejších mládežnických klubech, ovšem po sametové revoluci zatoužil po vzdělání v cizině, a tak zamířil do Francie. „Našel si tam mou mámu, narodil jsem se já a už zůstal,“ popisuje Neckář. Na Vysočinu pravidelně jezdí za babičkou a dědou, s mládežnickým týmem Jihlavy dokonce kdysi trénoval a před pěti lety byl i na srazu české reprezentace do 16 let v Rokycanech. Jedním z tehdejších trenérů byl také Ondřej Pavelec, dnes brankářský kouč u seniorské reprezentace. „Už jsem se tady s ním na olympiádě potkal, ale on si mě asi nepamatuje. Jenom jsem mu zamával.“

Neckář měl jet tehdy s českým týmem na Turnaj pěti zemí do Finska, jenže start mu nepovolila Mezinárodní hokejová federace IIHF, protože podle regulí nehrál předchozí dva roky v českých soutěžích.

Ocitl se tedy na rozcestí, jestli se vydá do Česka, nebo zůstane ve Švýcarsku, kde hokejově vyrůstal. Nakonec zvítězila druhá varianta, díky které teď není ve švýcarské lize považován za cizince. „Rozhodl jsem se dobře, švýcarská licence je hrozně cenná a teď se mi to vyplácí.“ Působí v juniorce Tigers, ve druhé nejvyšší soutěži chytá za Chur, ale po Novém roce povýšil a střihl si i tři zápasy v elitní švýcarské lize. „Jestli znám Čechy z ligy? Já je ano, oni mě ne. Ale jeden ze zápasů jsme hráli proti Kubalíkovi a spolu jsme se pobavili,“ řekne s úsměvem.

Mluvit česky mu totiž potíž ani v nejmenším nedělá. Táta na něj tak mluvil odmalička, on mu v češtině dodnes odpovídá. K tomu si při jedné z cest do Česka našel v Hradci Králové přítelkyni. „Ve Švýcarsku jsem hrál s mladým Marhou (Šimonem, jeho otec Josef působil v NHL a roky v Davosu). Jel jsem na dva týdny za dědou a za babičkou a on mi řekl, ať se stavím za ním do Hradce. Bum, bác a zabouchnul jsem se.“

Pro českou část rodiny to bude v pátek tuze těžké, obzvlášť jestli Martin nastoupí.

A pokud ano, tak možná kamery zaberou malý detail ze zadní strany jeho masky, na které je napsáno Merci Papa, byť původně tam mělo být něco jiného. „Abych byl upřímný, tak na začátku jsem tam chtěl česky ‚Díky, tati‘. Ale neprošlo to. Taťka mě odmalička trénoval, díky němu jsem tady. Jsem za to hrozně šťastný, že mi pomohl až na olympiádu,“ líčil v rozhovoru s českými novináři. A tak alespoň prostřednictvím nich mu mohl hezky „po našem“ vzkázat: „Díky, tati!“