OLYMPIJSKÁ GLOSA: Sociální sítě nejsou zlo, jen je někdy používají zlí lidé. Dejme Sáblíkové lajk

Mohla ležet zničená v posteli, nechat se sžírat bezmocí a žehrat na osud. Martině Sáblíkové se po odhlášení ze sobotního závodu na 3 000 metrů hnaly slzy do očí, byla zklamaná a smutná. Jenže pak sáhla po mobilu a na svém instagramovém účtu četla stovky a tisíce – jak sama říkala – povzbuzujících zpráv. „To, jak mě všichni podrželi, bylo neskutečné,“ popisovala ve středu odpoledne na otázku Sport.cz a znovu utírala uslzené oči.

A pak řekla slova, která mi zůstanou zaryta v paměti i dlouho po návratu z Milána. „Pro mě to možná znamená víc než placka, kterou bych mohla mít. Je to zase jiný příběh, že když se člověku něco nepodaří nebo se něco stane, tak v tom není sám. A to je krásný pocit.“

A ač byla v „karanténě“, tak kontakt s veřejností skrz sociální sítě ji napumpoval energií i přesvědčením, že ve čtvrtek na startu pětikilometrového závodu bude.

Musí být i kvůli všem těm lidem, které osobně vůbec nezná, a kteří třeba na „sockách“ zmáčkli srdíčko či palec nahoru. „Lidi mi dodávali obrovskou sílu. Já jsem v životě nespolykala tolik prášků a zavřená neležela tři dny v posteli. Snažila jsem se dostat z toho nejhoršího, abych se na start mohla nachystat.“

Poslední roky často (nejen) od sportovců slýcháte, jak jsou sociální sítě plné hejtů, zloby. Jak si lidé vylévají naštvání po prohraných zápasech i nevydařených závodech, jak zákeřní dokáží být, když jim pár nešťastných fiftýnů či netrefených terčů pokazí tikety a lehce nabyté peníze. Jak vulgární a výhružní mohou být, přičemž zapomenou na základní podstatu sportu – vítězství a porážky. A na to, jak jejich „hrdinský“ výlev z teplého gauče může ještě prohloubit smutek ve sportovcově duši.

Jenže se sociálními sítěmi je to jako s ohněm. Je to dobrý sluha a zlý pán. O tom druhém už byla řeč, ale pro sportovce mohou být mnohdy tuze dobrým sluhou. Skrz ně se prezentují, jsou v kontaktu s fanoušky a pro sponzory i partnery jsou jedním z klíčů pro spolupráci, rozumějte peníze, které sportovci pustí. A blíží se doba, kdy právě na sociálních sítích budou mít sportovci i v Česku postavenou svou byznysovou platformu.

Zároveň mohou být sítě inspirativní.

Ač i já, narozen ještě za socíku, si u mnohých videí pro mladší generaci ťukám na čelo a nechápavě kroutím hlavou, čemu se mí potomci jsou schopni smát, tak stejně znám v Česku dost sportovních influencerů, kteří motivují, ukazují krásu sportu i těm nejmladším. A paradoxně právě oni mohou na děti zapůsobit víc než nějaký premiér, ministr se svým zákazem, protože myslet si, že po vypnutí sociálních sítí nám najednou děti nadšeně vyběhnou ven, budou kopat do mičudy a lézt na stromy, je…

... je - eufemisticky řečeno - naivní.

A jak vidíte na Martině Sáblíkové, tak socky mohou motivovat a podpořit i člověka, pro něhož je sport denním chlebem. Úžasné je, že to ani není jednosměrná záležitost, protože rychlobruslařka coby marod tu získanou energii oplácela tím, že sama skrz sítě podporovala jiné české olympioniky. A věřte, že když vaše jméno na sockách zmíní Martina Sáblíková - ta legenda! - dodá to kuráž, odvahu i smysl celému pachtění.

Ne, sociální sítě nejsou veškeré zlo, jen je někdy používají zlí lidé.

A tak až ve čtvrtek Martina Sáblíková dojede pětikilometrovou distanci, dejte jí lajk či srdíčko. Za vše, co dokázala, si to zaslouží. A věřte, že onu koncentraci dobra pošle dál!