Pastrňák: Ester je mi líto. Nevěděl jsem, co jí napsat

Milán (od našeho zpravodaje) – „Kanada je obrovská síla. Hokejová velmoc. Musíme jít do zápasu s respektem, na druhou stranu je taky třeba být odvážný,“ říkal Pastrňák po pondělním odpoledním tréninku.

Zatím si to užívám. Být na olympiádě je pro mě splněný sen. V neděli to s ohledem na cestování a pár dní bez ledu bylo náročnější. Rozhýbat tělo bylo nepříjemné, dneska už je to ale lepší.

Nevím, dneska mi to naopak přišlo docela velké. (směje se) Z tréninků to moc poznat nejde, možná v zápasech bude míň místa. Myslím si ale, že to pro mě nebude velká změna.

Zatím dobrý! O Hertlíkovi víme, že bude v předbrankovém prostoru, tak to k němu musíme nějak dostat. Dneska na tréninku dal dvakrát gól z brankoviště. A samozřejmě musíme využít Nečiho rychlost. Myslím, že by nám to mohlo fungovat. Oba jsme praváci a ve svých klubech taky hrajeme s pravákem – Neči s MacKinnonem, já s Morganem (Geekiem). Víme, jak to sehrávat a vyhovuje nám to.

Je mi to strašně líto. Jsme dobří kamarádi a moc jsem si s ním chtěl užít olympijskou zkušenost. Naše generace čeká na olympiádu celou kariéru. Je smutné, že o to přišel kvůli zranění. Doufejme, že mu to vyjde na dalších hrách.

Je to obrovská síla. Hokejová velmoc. Nebude to nic jednoduchého, na druhou stranu to bude první zápas. Určitě tam bude spousta chyb. Musíme jít do zápasu s respektem, na druhou stranu je taky třeba být odvážný. Vzít si příklad z naší dvacítky a Kanaďanům to znepříjemnit. Většina z nás proti nim hraje každý večer (v NHL). Jasně, jako tým mají sílu, musíme jim to ale znepříjemnit. A hrát bez faulů.

Neviděl jsem je, protože jsem se před tréninkem rozcvičoval.

Nejsem trenér, my jdeme hrát. Nevím, jak budou mít poskládané lajny, nějakou taktiku mít určitě budeme. Ale ještě jsou tři dny do zápasu a zatím jsme se o tom nebavili.

Jsem rád, že mi závod neunikl. Koukali jsme na to asi s deseti klukama. Holkám jsme fandili a chtěli jsme, aby se spolu potkaly ve finále. Ester je vždycky perfektní a včera měla trošku smůlu. Její soupeřka Rakušanka Payerová proti ní odjela úplně neskutečné čtvrtfinále a pak i semifinále. Říkal jsem si, že potřetí ve finále už jí to takhle vyjít nemůže. Ester je mi líto, naštěstí to klaplo aspoň Zuzce. Sice ji neznám, posílám jí ale obrovskou gratulaci.

Chtěl jsem jí napsat, nakonec jsem to ale ještě neudělal. Chtěl jsem tomu dát trošku volno. Individuálnímu sportu tolik nerozumím a vím, že pro její hlavu to musí být náročné. Proto jsem ji ještě nenapsal. Nevěděl jsem, co jí napsat a jak ji podpořit. Teď jste mě chytli vy (novináři), tak si to třeba přečte u vás.