Proti Kanadě střídala už po 14 minutách, i tak má Pejšová sen se prosadit v mužském hokeji

Milán (Od našeho zpravodaje) - Dopředu věděla, že tentokrát bude mezi dvěma brankářkami, které půjdou do zápasu. V pondělí ráno pak právě ji koučka MacLeodová určila, že z role české trojky naskočí proti Kanadě coby jednička. „Trenéři vidí, co ve mně je. Nebáli se mě tam dát. Oni i já ale cítíme, že mám na víc a umím předvádět jiné výkony. Nebyl strašný, ale taky to nebyl výkon, který podávám a který od sebe čekám, což je pro mě důležité.“

Hned na úvod měla dva důležité zákroky, pak z dálky sledovala marné české snažení v přesilovce 5 na 3, aby jen chvíli poté, co Kanaďanky byly v plném počtu, poprvé udeřily. Pejšová neudržela v náruči bekhendovou střelu a na následnou dorážku ze vzduchu už nemohla reagovat. U druhé branky směr puku změnila obránkyně Lásková, u třetí lapačkou promáchla naprázdno.

„Nějaké zákroky jsem tam měla, ani ne úplně lehké. Ale zase si nemyslím, že se mám z čeho dostávat. Nebyla to extrémní katastrofa. Jeden gól byl můj, ty další byly těžké. Byly tam i nešťastné odrazy, které ale normálně chytit umím. Snažím se vždycky najít chyby a pracovat na těch chybách,“ vyprávěla Pejšová po utkání.

Češky už nasadily do turnaje všechny tři brankářky, což není obvyklý tah. Zároveň Pejšová v sezoně ukázala, že na ni je spoleh, když s čistým kontem vyčapala dva zápasy v ženské Euro Hockey Tour. „Trenéři mi opravdu věří a v sezoně jsem jim to ukázala, stejně tak na univerziádě. Tady v těch zápasech je to těžké. Jde na vás hodně střel a buď se to povede, nebo ne. Většinou se mi povede tým podržet a nakopnout, ale dnes to nebyl ten den,“ popisovala klidně.

S psychikou umí pracovat, už dávno si poručila, že si vypíná telefony, ať zápas dopadne jakkoliv. „Mně to není příjemné. Napíšu jen trenérům a blízkým lidem. Aspoň mám pocit, že je všechno v pohodě. I když jsme vyhrály univerziádu, měla dvě nuly za áčko nebo jsem dnes dostala tři góly, tak mám pořád ty stejné lidi, kteří mě podrží a s kterými komunikuji. Ať je to šílené, nebo dobré. Na sociální sítě momentálně nechodím a pár dalších holek to má na olympiádě stejně. Snažíme se soustředit na nás, ne na sítě,“ říkala s nadhledem.

Té vyzrálosti se není co divit. Pejšová prožila vážné zdravotní problémy s kolenem, po operaci od lékařů dokonce slyšela, že už si nikdy nezachytá. Skoro dva roky neměla zápas, ale postupně se s fyzioterapeutkou dostala zpět. V minulé sezoně vychytala proti Kanaďankám vítězství na univerziádě, v této ji výkony katapultovaly do reprezentace. Když v listopadu vítězně debutovala, dohnaly ji slzy dojetí.

Sama teď cítí, že je její kariéra na rozcestí. Chytá ve třetiligové juniorce v Milevsku, tedy mezi dvacetiletými mladíky. „Přemýšlím, jestli jít do ženského hokeje, přece jenom kluci mají ve 20 letech dva metry, mají ránu, jsou rychlí. Zároveň to je i ten důvod, proč mi trenéři věří. Vidí, že jsem na zvyklá na tento rychlý hokej,“ vysvětluje.

Už komunikuje se ženskými kluby ze Švédska, taky v ní ale zůstává sen prosadit se v mužském hokeji, byť v nižším patře. „Mužský hokej mě baví, je to adrenalin, jak jsou tam obrovští chlapi. V juniorce to problém není, ale u mužů jsou pořád nutné výjimky a musí to schválit všechny týmy. Rozhodnu se podle možností, ale chytat za ženy ve Švédsku by taky bylo super.“