Článek
„Budeme hrát o medaili. To je neuvěřitelné. Mně to pořád nedochází. Nemám slov,“ soukal ze sebe krátce po postupu nahrávač Luboš Bartůněk. Své umění dokázal předvádět i v těžkých pozicích, kdy volejbalisté neměli dobře přihráno.
Zejména v prvních dvou setech totiž Íránci pálili do české obrany ostrými. Především Poríja trápil i zpoza základní čáry a Češi se s tím dlouho marně srovnávali. Zvládli to až na konci druhého setu po obrovské minele Mortezy, který poslal smeč bez bloku do autu. Namísto ztráty 20:23 z toho bylo skóre 21:22.
„Druhý set byl pro nás klíčový a díky ´Komínovi´ jsme všechno otočili,“ připomněl Bartůněk roli střídajícího Marka Šotoly. Náhradní český univerzál přišel na palubovku v koncovce druhé sady a zaznamenal dva body. Jeho jediné dva body v celém utkání, díky kterým však národní tým otočil průběh sady i zápasu. Jeden z bloku a druhý ze servisu.
„Nejeli jsme sem na výlet, ale s tím, že chceme něco dokázat. Hrajeme konstantně, bojujeme jeden za druhého a jsme ve čtyřce. Je mi 35 let, mám lehkej pupek a jsem ve čtyřce na světě,“ nevěřil Bartůněk.
V průběhu reprezentační sezony přitom národní tým strádal. Ne tak herně, ale hráči měli spousty zdravotních problémů. Ať už se jednalo o rameno Šotoly či lýtko smečaře Lukáše Vašiny. Toho navíc postihly na mistrovství světa i problémy se zády. V pravý čas se ale vše srovnalo.
„Předvedli jsme náš týmový výkon. Bojovností a srdíčkem jsme vyhráli. Upřímně někde vzadu jsem věřil, že se něčeho takového ještě můžu v kariéře dočkat. Teď uvidíme, kde máme limit,“ uvedlo po utkání libero Milan Moník.
