Článek
Řešátková byla ve druhé polovině 60. let druhou nejlepší domácí gymnastkou po Věře Čáslavské. Na OH 1968 v Mexiku společně přispěly ke stříbru družstva, v individuálních soutěžích pak skončila dvojnásobná mistryně republiky čtvrtá na bradlech, pátá v prostných a sedmá ve víceboji.
O dva roky později na světovém šampionátu v Lublani získala Řešátková ještě týmový bronz, na mnichovských OH 1972 byla stejně jako o osm let dříve v Tokiu náhradnicí. „Byly jsme úžasná parta holek, které Věrka Čáslavská táhla k tomu, abychom obstály ve všech směrech. Stala se pro nás v mnoha směrech vzorem,“ vzpomínala v minulosti Řešátková.
Bohumila Řešátková na archivním snímku z roku 2015.
Závodní kariéru ukončila už v šestadvaceti letech kvůli problémům se zády, poté se věnovala jako cvičitelka jazzgymnastice. Po sametové revoluci jako svazová ředitelka zasloužila o rozvoj sportovního aerobiku. Láska k pohybu a tanci ji provázela celý život. Hodně činorodá byla i jako důchodkyně, když působila manažerka programu Sportovně kulturního centra v Ondřejově, kde žila.
