Článek
Češi v Ťiang-menu neznali do semifinále nic než vítězství. Pak ale narazili na absolutní světovou elitu. Do souboje o zlato nepustili národní tým Italové a v bitvě o bronzovou placku uspěli pro změnu Američané. V historii samostatné republiky je z toho ale nejlepší výsledek volejbalistů. Jediného cenného kovu (bronzu) dosáhli hráči pod vysokou sítí v roce 1993 ještě jako výběr Československa.
Trenére, čeho si na týmu ceníte nejvíc?
Chemie a soudržnosti. Charakter týmu byl fantastický, což bylo snazší pro nás trenéry, protože jsme neměli tolik práce, abychom hráče motivovali. Kluci si za tím šli sami, což se v utkáních projevilo. Bojovali o každý míč a byla radost se na ně koukat. Teď už je jen na nich, aby tu zkušenost přetavili dál. Aby nezpychli, že postoupili takhle daleko.
Před semifinále jste říkal, že se čeští hráči posunuli ve volejbalovém umu. Jak se podle vás výchova mladých talentů změnila?
Daří se nám kontinuita práce, za což jsem nesmírně rád. Navíc to platí pro více kategorií. Celkově nám mládežníci postupují na všechny evropské šampionáty, což už značí kvalitu. Dobrých týmů navíc neustále přibývá a nebývalo pravidlem na všechny turnaje postoupit. A také máme štěstí na výběr dobrých hráčů.
V čem jste viděl nedostatky oproti absolutní světové špičce?
Ve stabilitě servisu. Íránci, Italové a Američani v tom byli dál. My jsme schopní dát dobrý servis, ale oni ho dávají pravidelně a ve větším počtu. To nám oproti světu chybí. Na druhou stranu jsme se hodně zvedli v obraně.
Jakým směrem se vlastně volejbal vyvíjí?
Podle mě k atletičnosti. Když si vzpomenu na Američany, tak ti měli z dvanácti hráčů osm kluků, kteří měli 205 centimetrů a byli neskutečně fyzicky nadupaní. Íránci sice byli menší, ale fyzicky na tom byli skvěle. V tomto směru se volejbal neustále posouvá. Navíc hráči zlepšují techniku, kterou pilují do detailů. Dnes se to projevuje už v nižších kategoriích. Hráči jsou daleko šikovnější a předvádějí vysokou kvalitu, jakou jsme dřív vídávali až v dospělosti.
Vedl jste tým, který by v budoucnu měl tvořit kostru seniorské reprezentace. Jak hráčům věříte, že zvládnou další posun?
Už teď ho ukazují, protože jsou součástí extraligových týmů. To je záruka jisté kvality, protože týmy by neinvestovaly peníze do volejbalistů, v nichž by neviděli perspektivu. Pak už bude záležet na jednotlivcích, jak budou ochotní pracovat a poddat všechno tomu, aby se posunuli do chlapů, protože tam je úroveň zase o stupínek výš.
A u vašeho současného výběru jste tu ochotu viděl?
Jednoznačně. Už jen oproti loňskému roku udělali kluci obrovský pokrok a tým se posunul ve všech směrech. Pokud v tom budou pokračovat, seniorskému nároďáku by nějací kluci měli přispět.
Když už je řeč o mužské reprezentaci, jak vidíte její šance na blížícím se mistrovství světa na Filipínách?
Mají hodně těžkou skupinu se Srbskem, Brazílií a Čínou. Ženy na tom byly nedávno podobně a jejich postup závisel na jednom zápase. Chlapi to mohou mít stejné. Jeden výsledek je může nastartovat k parádní jízdě. Věřím, že tým kvalitu má, ale musí ji potvrdit.
