Článek
Finále jste šermovali v deset večer, jistě jste byl plný dojmů. Jak se vám po turnaji spalo?
Pěkně blbě. Byli jsme po závodě na večeři a ve Španělsku chvíli trvá, než vám donesou jídlo. Na hotel jsme se dostali v jednu v noci, usnul jsem v půl třetí a v sedm jsem byl vzhůru, jak jsem zvyklý vstávat na tréninky. Takže jsem se moc nevyspal, ale regeneruje se líp, když vyhrajete. Tělo sice bolí, ale může. (úsměv)
Jaké byly emoce po rozhodujícím zásahu finále proti Maďarovi Gergu Szemesovi?
Strašně hezké. Měl jsem radost nejen za sebe, ale i za celý tým, který mám kolem sebe. Já jsem sice ten výsledný článek na planši, ale není to jen moje práce. Ten poslední zásah si nepamatuju. Měl jsem tep na maximálce, trochu zúžené vidění. Ale zjevně to byl dobrý zásah. (úsměv) Únava byla velká, šermířské turnaje jsou strašně náročné, začíná se v devět ráno, končí v deset večer. Pořád rozcvičení, zápasy, jste v tenzi a nejíte, protože žaludek vás nepustí.
Vy jste měl ale dost sil až do posledních momentů.
Vedl jsem ve finále 9:6, pak soupeř snížil na 9:8 a přišlo mi to strašně daleko k vítězství, že už to nevydržím. Se štěstím jsem zvýšil na 10:8 a to rozpoložení se úplně změnilo, řekl jsem si, že na pět zásahů ho přece porazím. A povedlo se. V šermu jsou všechny Světové poháry maximálně obsazené se stejnou konkurencí, tady bylo 250 nejlepších na světě. A mě těšilo, že jsem ve finále porazil Szemese, s nímž jsem letos prohrál na mistrovství světa, tak jsem vydobyl své území zpět.
Alexander Choupenitch je historicky prvním českým vítězem Světového poháru ve fleretu.
Co byl poslední chybějící dílek skládačky, díky němuž se vám tentokrát povedlo dosáhnout až na úplný vrchol?
Asi na tom nelpět. Příprava byla letos mnohem těžší, tak jsem před turnajem od sebe tolik nečekal. Ale snažil jsem se odšermovat každý zápas co nejlíp, i trenér mi opakoval, ať se soustředím na každou dobrou akci.
Vzpomínky na turnaj v Káhiře, kde jste ztratil ve finále vedení 7:0, se nevracely?
To byla úplně jiná situace, měl jsem teplotu 38, tělo vědělo, že nejsem v pořádku. Takže to nejde srovnat, tady se mi dařilo i takticky. Také jsem několikrát prohrával, ale ukázal jsem velkou trpělivost, která je k tomu natěšení na začátku sezony třeba, abyste se nevybláznili.
Dodalo vám sebedůvěru i úspěšné vystoupení na Evropském poháru v Německu, kde jste Crvene zvezdě Bělehrad pomohl k titulu nejlepšího klubu Evropy?
Spíš mi to dalo takový reality check v zápasech. Od mistrovství světa jsem takové zápasy neabsolvoval, teď jsem zase naskočil na tu rychlost a tvrdost, proto jsem rád, že jsem tam jel.
Nyní jste ve světovém žebříčku pátý mezi fleretisty. Jak prestižní pro vás ranking je?
Je velmi prestižní. Na mistrovství světa získáte titul, který je samozřejmě cenný, ale tohle vypovídá o tom, jaký jste šermíř po celý rok. Jak všichni šermují všude a nejsou nikde slabší velké turnaje, žebříček vám ukáže velmi dobře, jak na tom jste. Zatím nejvýše jsem byl čtvrtý v průběhu roku, nepočítám si, kam se teď posunu, to mi řekne trenér, ale je to určitě další meta.
V 31 letech patříte mezi nejzkušenější ve světové špičce. Dá se pořád zlepšovat, nebo jste ve fázi kariéry, kdy už spíše zužitkováváte nabité zkušenosti?
Stoprocentně se dá zlepšovat, což je vidět na tom, že z posledních osmi Světových pohárů jsem byl pětkrát na stupních vítězů. A k tomu přidávám zkušenosti a když se všechno sejde, je to super.
S vaším italským trenérem Giovannim Bortolasem máte tréninkovou základnu v Praze. I to po letech cestování přispívá k vaší pohodě?
Extrémně. Kdyby to tak nebylo, kdo ví, jestli bych ještě vůbec šermoval. Patnáct let jsem žil v kufru na cestách, což je extrém. Je strašně důležité mít zázemí, vracet se domů. Pořád mi chybí sparing, ale kluci se zlepšují. Lev Holý byl teď šestý na Světovém poháru juniorů, výhry získává i mezi dospělými a mladí kluci už naskakují na ten vlak.
Co vás čeká teď?
Po návratu domů dva dny volna, ve středu dorazí z Itálie kondiční trenérka, možná to proložíme kempem a pak na začátku prosince další Světový pohár ve Fukuoce.
