Článek
Volejbalisté po porážce 1:3 nepůsobili zklamaně. Samozřejmě je mrzelo, že si nesáhli na první cenný kov ze světového šampionátu po 59 letech, ale čtvrté místo je největší úspěch v dějinách samostatné České republiky. Kapitán Adam Zajíček ale uvnitř sebe sváděl jiný boj. Půl měsíce byl na druhém konci světa, vzdálen od rodiny i syna.
„Moc se na rodinu těším, už je to dlouhá doba. Výsledek je vykoupen velkou cenou. Nevidět vlastní děti, jak rostou a jak se mění. V mých letech už to za to nestojí,“ přiznal blokař, jenž na klubové úrovni působí v dresu Kladna.
„Celou sezonu jsem tohle rozhodnutí nosil v hlavě. Syn mě v něm nedávno při odletu utvrdil, když jsem se s ním loučil. Začal plakat a říkal, že jedu za volejbalem a proč tam jezdím, takže už toho mám dost. Už to bolí,“ neskrýval Zajíček emoce.
V kariéře bude pokračovat už jen na klubové úrovni. O velkou personu současné generace volejbal nepřijde, Zajíček ale bude objíždět už jen extraligové haly. Za reprezentační kariérou dveře uzavřel.
„Život jde dál, se svou kariérou v národním týmu jsem spokojený. Mistrovství světa jsem si užil a musím poděkovat klukům za to, jaké pouto jsme tady vytvořili,“ řekl kapitán volejbalistů. K vysněné medaili přeci jen něco chybělo. Poláci byli v zápase o bronz lepší a prodali své zkušenosti z velkých zápasů.
Hodnocení poslední reprezentační bitvy tak bylo hořkosladké. „Byli jsme blízko, ale zároveň daleko. Sice jsme pro někoho legendy, ale na třetí místo by lidé vzpomínali častěji. Čtvrté je hezké, ale je to málo,“ dodal Zajíček.
