Článek
Biel (od našeho zpravodaje) - „Chápu Švýcarky, že je to bolí, hlavně Belindu, která odvedla neuvěřitelnou práci. Klobouk dolů před ní. Že brečela, to úplně chápu,“ tvrdila Strýcová po infarktové sobotě, která završila její úspěšnou premiéru. „Po zápasech mám v sobě strašný adrenalin. Ale nejsem to já, kdo byl na kurtu. Na holky jsem moc pyšná za to, co předvedly. Ukázaly neuvěřitelné srdce i toho tygra v sobě. Zaslouží si to moc.“
Loni se Strýcová ještě zacvičovala pod vedením loučícího se kapitána Petra Pály v baráži v Chorvatsku, teď už byla klíčová rozhodnutí o týmu hlavně na ní. „Byla to fuška. Měla jsem hlavu jak pátrací balon. Ale sedla jsem si, dala si myšlenky dohromady a prostě jsem udělala rozhodnutí, která se povedla. Věřila jsem holkám v deblu, věřila jsem i Marušce (Bouzkové).“
Jako hráčka se Strýcová podílela na šesti Fed Cupech, což má pořád v živé paměti. Na kapitánce je ale úplně jiná zodpovědnost.
„Nemyslím si, že premiéra mohla být složitější. Ale já jsem to pro tyhle momenty chtěla dělat. Pro vypjaté situace, pro to, co nám přináší emoce. Jsme vítězný tým, holky jsou šťastné… Jsou to pro mě další chvíle, na které nikdy nezapomenu. Ale je to úplně jiné. Člověk, který sedí na lavičce, to cítí a prožívá mnohem víc než ten, co hraje. Hráčka je zatažená do zápasu, nervy pracují trošku jinak.“
Pracovaly po prohraném deblu i při mečbolech Bencicové v zápase s Lindou Noskovou. „Linda ale ukázala, jak je silnou hráčkou a patří tam, kde je (14. na světě). To, co předvedla v těžkých momentech, je neuvěřitelné. To samé ale platí i o Belindě. Hrály světový tenis a velké výměny,“ řekla Strýcová, kterou moc potěšila odmakanými zápasy i Bouzková.
„Maruška v pátek na kurtu dřela a nechala tam kecky, a nakonec dostala odměnu. Ale cením si taky Markéty (Vondroušové), která kvůli ramenu nehrála od ledna. Je to týmová hráčka. Jednou by tu soutěž chtěla moc vyhrát.“
Pod vedením nové kapitánky by se to mohlo povést už za pět měsíců a za tři grandslamy v září v čínském Šen-čenu. „Je strašně brzo říkat, kdo by byl v týmu. Samozřejmě se pojedu podívat na turnaje. Ale holky, co byly tady, jsou skvělé a budu na to taky brát velký zřetel.“
Přitom na pohár se po slavných triumfech Pálovy éry v desátých letech (2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018) čeká už osm let. „Stoprocentně věřím, že to můžeme zase dokázat. Jestli to bude letos, za rok nebo později, to nevím. Ale když vidím, jak jsou holky zapálené a tým má v sobě vítězného ducha, fakt tomu věřím,“ nemá obavy Strýcová.
„Vím, že jsem vstoupila do šlépějí Petra, který je podle mě nepřekonatelný. Ale pro mě je to spíš motivační jednou s týmem taky pohár vyhrát. Je to dlouhá cesta, ale máme ohromnou budoucnost,“ tvrdí energická kapitánka.
