Článek
Španielova plastika udělovaná coby Cena Gutha-Jarkovského je sice hodně těžká, ale dvanáct uplynulých let, během nichž jste vládl českému olympijskému hnutí, lehkých a jednoduchých rozhodně také nebylo...
Pro mě byla a je nejtěžší vždy poslední noc před chystanou volbou, neboť přemýšlím, zda se mám o předsednické křeslo znovu ucházet nebo bych si už neměl raději odpočinout.
Letos jste se o něj ucházet musel, protože olympijské hnutí žádného jiného kandidáta nemělo. Možná to byl pro vás signál, že po celých dvanáct uplynulých let jste vládl moudře a dobře.
Pravdou je, že žádnou větší krizi jsem za ta léta skutečně nezažil. Naopak stavů blaženosti, kdy třeba Bára Špotáková vyhrála posledním hodem pekingskou olympiádu, Petr Svoboda rozhodl gólem o triumfu hokejistů v Naganu nebo Kateřina Neumannová doběhla pro zlatu v Turínu jsem si užil dost a dost.
Nepřeháníte? Opravdu žádná krize? Žádná těžká chvíle, kdy jste si vyčítal, že jste nechal umluvit, abyste v předsednickém křesle zůstal?
Snad jen před čtyřmi lety, kdy nám situace kolem olympijského marketingu začala ujíždět směrem, kam jsme nechtěli a který jsme nemohli dopustit.
Situaci jste nakonec zvládli, proto trochu překvapilo, že místopředseda pro ekonomiku a marketing Jiří Zedníček při středečních volbách křeslo neobhájil a ve funkci ho střídá veslař Jiří Kejval... Mimochodem také váš člověk.
On by se o funkci vůbec neucházel, kdyby se proti Zedníčkovi nepostavili jiní kandidáti. Ale nebylo zbytí, když jsme nechtěli dopustit, aby se oblast olympijského marketingu vymkla Českému olympijskému výboru z rukou. Před zmiňovanými čtyřmi lety jsme to už zažívali.
A za čtyři roky budete možná zažívat zase...
Ale to už beze mne. Rád bych samozřejmě nastávající čtyři roky odsloužil a dalších voleb se dožil, ale v šestasedmdesáti už rozhodně na předsedu kandidovat nebudu.
Teď jste se ovšem vlády nad olympijským hnutím zase ujal a určitě máte svou prioritu, které se chcete ze všeho nejdřív věnovat...
Nejdřív přijde na řadu jednání s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, jež nám odebralo dalších 320 miliónů korun určených na sport. Teď, když jsem dostal mandát na další čtyři roky, se musím za olympijské hnutí ozvat.
Zmiňované ministerské škrty a stamiliónové pasivum vás musí určitě děsit. Zvláště v době stupňující se ekonomické krize, zejména ve chvílích, kdy od sportu - olympijské hnutí nevyjímaje - odchází jeden sponzor za druhým!
Když jsem se před dvanácti lety vedení Českého olympijského výboru ujímal, bylo mnohem hůř. V rukou jsme neměli vůbec nic, začínali jsme v mínusu a přesto jsme situaci zvládli. Takže proč se teď děsit, nebo snad spěchat s uzavíráním sponzorských smluv, když je momentálně naše ekonomická pozice stabilní?!
Třeba proto, že zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru se rychle blíží. A za mořem to nebude nic jednoduchého!
Moc dobře vím, jak náročná bude nastávající zimní olympiáda. Hlavně logisticky, protože nás čekají hry velkých vzdáleností, neboť sněhové a ledové discipliny se budou odehrávat daleko od sebe. A co víc - severské disciplíny se budou konat doslova v přírodních podmínkách, kde chybí zázemí, hotely, penziony. Proto se na Vancouver už teď pečlivě chystáme a dokonce olympijského atašé už jsme vybrali. Stal se jím bývalý reprezentant v alpském lyžování Luboš Petřík, který v Kanadě žije, podmínky v dějišti olympiády perfektně zná a hodně nám pomáhá.
