Článek
Měl jste vůbec čas si užít zlaté oslavy, nebo jste rovnou vyrazili na cesty?
Druhý den po závodě v pět ráno už jsme seděli v autobuse a jeli na letiště a pokračovali do Vietnamu. Takže jsem potřeboval zabalit bordel na pokoji a předat věci ostatním, aby mi je odvezli domů. Na oslavu jsem nešel, spíš přišla za mnou a proběhla u mě na pokoji. Ale brzo jsem šel spát.
Kdy byla euforie nejsilnější?
Asi minutu po doběhu, když ke mně všichni doběhli. Ale víc jsem si to uvědomoval, až když mě tu na letišti vítali s limuzínou.
Jak to probíhalo?
Čekali tam na mě na letišti David (předseda svazu Marčev), Filip Komorous (fotograf) a nejmladší brácha, tak říkali, že půjdeme za dalším bráchou do auta. Cestou jsem viděl limuzínu, tak jsem ještě vtipkoval, že je pro mě. A ona byla. Vevnitř čekal zbytek týmu i táta a jeli jsme na Duklu limuzínou, dali si šampáňo a bylo to super.
Matěj byl v nové situaci. Loni byl jedním z těch, kdo mohli uspět, letos je jednička světového žebříčku a výsledek bez medaile by se mohl brát jako neúspěch. Popasoval se s tím skvěle.
Jaká byla posezonní dovolená v Asii?
Moc fajn. Udělal jsem si i potápěčskou licenci, tak se můžu kdekoliv na světě potápět do 18 metrů. Je to můj nový koníček, pod vodou je hrozný klid, nikdo na vás nemluví, relax. Jinak jsme se každé tři dny přesouvali. Přes Hanoj a Hoi An do dalších destinací ve Vietnamu, po klášterech, přes místa, kde se natáčel King Kong, do Thajska. Tam jsme byli na Ko Samui a na dalších ostrovech, kde jsme se právě potápěli a byli u moře.
Organizátorkou byla ale spíše vaše partnerka.
Určitě, já jsem hrdý, že jsem si zapomněl názvy těch míst, jinak jsem jen cestoval s batůžkem. (úsměv)
V něm bylo i vaše zlato?
Medaile byla v batůžku, takže jsem ji dva dny neviděl. Když jsem ji ve čtvrtek hledal, běžel mi mráz po zádech, jestli tam je. A byla.
Poprvé jste ji tak mohl ukázat svému tátovi, jenž se zotavoval po těžkém úrazu a světový titul jste mu věnoval. Co jste si řekli?
My si volali už po závodě, to jsme se bavili spíš věcně. Až teď jsme se viděli, což bylo krásné, byl fakt šťastný. Byl dojatý, říkal, že poprvé koukal na závody naživo a na konci už v slzách, protože je nervák. Úplně to chápu, pro mě je také dívat se na závody Laury větší stres, než když sám závodím.
Matěj Lukeš (třetí zprava) před limuzínou spolu s (zleva) trenérem Jakubem Kučerou, jeho ženou Alexandrou, svým nejmladším bratrem a tatínkem Tomášem, přítelkyní Laurou a tréninkovým parťákem Filipem Houškou.
Vaše španělská přítelkyně byla na mistrovství světa pátá. Kolik času přes rok spolu můžete strávit? Absolvujete i společnou přípravu?
Už od minulého mistrovství světa přípravu kombinujeme. Vycházelo to zhruba po deseti dnech, kdy byla ona v Praze, pak jsme byli každý sám a potom já v Barceloně. Bylo super, že s námi mohla absolvovat soustředění a jsem moc rád, že nám to očividně funguje.
Moderní pětiboj prošel v posledních letech zásadními změnami, nejvýraznější bylo zařazení překážkové dráhy místo parkuru. Vy jste zažil obě disciplíny.
Já jsem takový ročník mezi a jsem moc rád, že jsem ještě závodil i na koních. Začal jsem s nimi, ti pak zůstali jen u dospělých a junioři už měli překážkovou dráhu. Já už závodil i v seniorské kategorii, takže jsem byl dva roky šestibojař, což bylo dost náročné. Koně mi v závodech chybějí.
Zažil jsem střelbu z malorážky, 300 metrů plavání, běh na čtyři kilometry v lese i změny pravidel v šermu. Nová disciplína je dynamická, ale s koni byl pětiboj lepší.
Ale disciplína přezdívaná též opičí dráha vám zjevně sedla.
Je dynamická a silová, což moc nemám rád, já jsem spíš vytrvalec. Ani zkrácení plavání na stovku mi nesedí. Ale u překážkové dráhy jsem začínal od nuly a bavilo mě se zlepšovat, hledat nové techniky. Teď už se je snažím spíš zdokonalovat a správně pracovat s laktátem.
Vaší oblíbenou disciplínou je ale zjevně závěrečný běh se střelbou, i teď na světovém šampionátu jste se posunul ze šestého místa na první. Hodně si na ní věříte?
Spíš se před ní podívám na rozestupy, abych věděl, jak se může vyvíjet, jestli se za někým potáhnu. Hlavně se snažím ji nepřepálit. Zrychlit můžu vždycky, ale když pokazím střelbu, už to nenapravím.
Mistrovství světa jste obětoval i individuální závod na mistrovství Evropy. Zjevně se vyplatilo.
Z toho jsem měl velkou radost, že se tahle strategie vyplatila, i když to bylo psychicky těžké, protože i úspěch na mistrovství Evropy je můj sen. Ale myslím, že to hrálo zásadní roli. Na evropském šampionátu podali kluci neskutečné výkony a já bych musel předvést také něco mimořádného, což by mě vysílilo. A takhle už jsem ten den, kdy oni závodili, v Istanbulu trénoval a ta finální příprava se povedla.
Příští rok se bude bojovat už i o olympijská místa a nejvíc jich bude k dispozici na Evropských hrách v Istanbulu. Takže změníte strategii?
To je pravda, určitě budou jedním z vrcholů. Ale příští rok už půjde o body na všech závodech.
