Článek
Z města vás čeká přesun do lesa. Kde se cítíte líp?
Les je gró orientačního běhu. Myslím, že kdyby si většina orientačních běžců měla vybrat, jestli do smrti budou běhat v lese, nebo ve městě, zvolila by les. Já také, ty sprintové distance jsou specifické, také mají něco do sebe, ale pobíhání v lese mě naplňuje nejvíc. Takže se teď těším do terénů v okolí Vyššího Brodu, budou náročné i krásné, divácká atmosféra bude také skvělá, český svaz je proslulý výbornou organizací a spousta závodníků se sem těší. Je to takový velký svátek pro český orientační běh.
Poprvé poběžíte jako mistryně světa. Pomůže vám to v něčem?
Možná v tom, že trochu opadl ten velký tlak, mistrovství světa bylo naším vrcholem sezony, to další bude bonus. Nicméně tím, že se přesouváme do lesa na mnohem delší vzdálenosti, to bude jiné. Fyzicky jsem připravená dobře, jen jsem v očekávání, co mé tělo bude schopné ukázat, protože se od mistrovství světa potýkám s lehkým zraněním, tak byl trénink narušený. Doufám, že se na start budu moct postavit a předvést to nejlepší. Nebudu největší favoritka, která musí přinést medaili, nicméně v té špičce se pohybuju i v lesních distancích, tak mé jméno nebylo neznámé ani před titulem.
Při běhu ve městech jste blíž k lidem, závody zase mají jiný adrenalin než v lese.
V podstatě celá světová špička se věnuje oběma disciplínám, i když některé země se více specializují na sprinty, protože je pro ně snazší se na ně připravit. Lesy se liší v Česku i po celém světě, takže ta příprava je časově i finančně náročnější. Ale orienťák má svoji krásu v lese i ve městech, kde je to mnohem rychlejší. KO sprint je i kontaktní, více se tam promítá taktika. A když se špatně rozhodnete, už se to nedá úplně opravit, v lese na to prostor být může.
Orientační běžkyně Tereza Rauturier v akci.
Ve finále v Janově jste se dostala i do kontaktu se soupeřkami, následně narazila do zdi, přesto jste se dokázala dostat do cíle první. Máte i ostré lokty?
Docela se to poslední roky učím, protože jsem nekonfliktní a dřív jsem se kontaktům bránila. Ono by k nim podle pravidel nemělo docházet, ale když se dostaneme ke kontrole, i když je bezkontaktní, musíme se k ní přiblížit na padesát centimetrů. Je tam hlouček, z něj se musíte dostat, k tomu překážky, takže tam musíte být připravení na všechna úskalí. Když zakopnete a upadnete, může vás to stát závod.
Po mistrovství světa jste jela za částí rodiny do Francie, odkud je váš manžel. Jste usazeni v Česku, nebo trávíte čas po celé Evropě?
Jsme tu usazeni, ale kvůli studiu a právě i rozvoji orientačních schopností v lesních disciplínách jsem žila ve Finsku, to jsme byli hodně rozlítaní, když jsme žili ve třech zemích, k tomu kempy a soustředění. Do Finska pořád na největší závody jezdím, takže jsem pořád rozcestovaná, ale ten životní styl mě baví a naplňuje.
Letos už máte profesionální podmínky v Dukle, i to byl třeba poslední dílek skládačky, který vám pomohl ke světovému zlatu?
Těch dílků je nespočet. Určitě ten můj úspěch není výsledkem jen letošního roku, ale celé kariéry a lidí, kteří se na ní podíleli. Ta medaile patří i jim. Nicméně když se dostanete na profesionální úroveň, je to znát a moc si toho vážím. Můžete se věnovat naplno sportu, nejen co se týče tréninku a výkonu, ale i dalších složek, jako je regenerace. V minulosti jsem to hodně kombinovala, měla spoustu brigád ke studiu, bylo to náročnější.
Vojenský přijímač jste absolvovala i s elitní vodní slalomářkou Martinou Satkovou, která si pochvalovala, jak jste si sedly. Co vám šest týdnů přijímače dalo?
Třeba právě novou kamarádku, za kterou jsem vděčná. (úsměv) A nejen ji. Přijímač byl podmínkou, abych se mohla stát profesionálem pod Duklou a naučila jsem se tam toho spoustu, bylo to intenzivních šest týdnů. Nelituju ani dne, který jsem tam strávila. S Martinou jsme se na konci loučily tím, že mě pozvala na svou svatbu na podzim, což je krásné. Teď jsem jí fandila na mistrovství světa v Americe, kde jí bohužel individuální disciplína tolik nevyšla, ale napravila si chuť v týmovém závodě. Už jsme spolu byly v kontaktu, věřím, že má motivaci pokračovat a můžeme se dál navzájem inspirovat.
