Asi potřebuju vždycky něco extra, smála se Češka po hodinách medailové nejistoty

Val di Fiemme (od naší zpravodajky) – Při prvním rozhovoru pro média krátce po dojetí závodu byla Bubeníčková rozesmutnělá. „Mám pocit, že tady na paralympiádě mi taková ta kapka štěstí, co je potřeba, nepřeje,“ říkala, když podobně jako v biatlonovém sprintu svítilo její jméno na čtvrté pozici.

Přitom cílem projela nevidomá Bubeníčková se svým trasérem Davidem Šrůtkem jako třetí. „Hrozně jsem si to užívala, protože tohle je vlastně jediný náš závod, kdy už při projetí cílem víte, kolikátí jste. Byl to skvělý pocit a už jsem slavila, protože jsme měli náskok,“ popisovala Češka. Jenže pak přišla rána – jury posunula na třetí místo Němku Walterovou, které odečetla čas kvůli problémům se zbraní. Česká výprava podala protest a následovaly dlouhé hodiny čekání a nejistoty.

„Tohle mi už prosím příště nedělejte,“ smála se Bubeníčková, když se dozvěděla finální verdikt jury – bronz dostane ona i Němka Walterová.

„To se neděje každý den, je to takový pátek třináctého,“ říkala s odkazem na dnešní datum závodnice, která se musela bleskově obléknout na medailový ceremoniál.

Vzhledem k dlouhému čekání už Bubeníčková ani nevěřila, že by medaile mohla klapnout. „Čekali jsme hrozně dlouho, už jsem skoro přestala doufat. Že to dobře dopadlo, jsem se dozvěděla cestou na záchod, když jsem slyšela, jak se v naší voskovací kabině najednou všichni začali radovat,“ popisovala závodnice, které rozhodnutí vrátilo úsměv do tváře.

Situace byla náročná i pro německou závodnici. „Leonie byla v cíli strašně smutná, takže pro ni to musel být taky hrozný mix emocí. Trvalo to dlouho,“ říkal Šrůtek.

„Kluci si ze mě dělali srandu, že mám všechny ty svoje závody s velkým příběhem, že to neumím udělat jednoduché. Asi potřebuji vždycky něco extra,“ smála se závodnice, která v biatlonovém sprintu skončila těsně čtvrtá. Ve stříbrném individuálu padla vyčerpáním a finále běžeckého sprintu jí uteklo kvůli pádu. „Poklidný“ byl akorát zisk jejího stříbra v běžeckém závodě na 10 kilometrů.

Bubeníčková na paralympiádě startuje v biatlonu i běžeckém lyžování, což dohromady tvoří hned sedm startů v devíti dnech. Proto se v uplynulých dnech uvažovalo o vynechání biatlonové stíhačky, která je navíc rozdělena na dvě závodní části. „Ještě včera jsme nevěděli, jestli pojedeme. Ale řekli jsme si, že je to paralympiáda a půjdeme do toho,“ přibližuje trasér Šrůtek.

Nakonec se česká dvojice pro start rozhodla a přispěla tak k obrovské biatlonové radosti, na jejíž potvrzení si tedy museli Češi pár hodin počkat. „Tahle medaile je pro nás vážně nečekaná. V cílové rovince jsme slavili, byla to hrozně krásná euforie. Pak zase veliké zklamání a teď je to hodně zvláštní mix pocitů. Ale jsem moc rád, že medaili máme,“ vysvětloval Šrůtek.

Na stupních vítězů pak Bubeníčková se Šrůtkem doprovodili zlatou Carinu Edlingerovou s Alexandrem Paťavou. Ve Val di Fiemme se tak slavilo dvojnásobně. „Je skvělé, že to takhle dopadlo, je to historický moment pro celé Česko,“ zářila už s medailí na krku Bubeníčková. „Český biatlon je po 32 letech na paralympiádě a odváží si čtyři medaile, to je něco neskutečného,“ doplňoval Paťava.

České parabiatlonistky startovaly ve všech třech závodech, v úvodním sprintu získala první českou zimní medaili po šestnácti letech Carina Edlingerová, když vybojovala bronz. O den později ji na stříbrném stupínku v individuálním závodě vystřídala Bubeníčková. V závěrečné stíhačce se teď Češky mohly radovat spolu bok po boku.

Aktuální výprava tak už má před závěrečným víkendem paralympiády na svém kontě pět medailí, čímž vyrovnala dosud druhou nejúspěšnější zimní paralympiádu z českého pohledu v roce 2002 v Salt Lake City. Další cenné kovy pro Česko jsou navíc ve hře, Bubeníčkovou čeká ještě běžecká dvacítka a smíšená štafeta v běhu na lyžích a o bronz si v neděli zahrají parahokejisté.