Článek
Val di Fiemme (od naší zpravodajky) – Už po víkendových závodech, kde Edlingerová brala stříbro ve sprintu a sedmé místo v individuálu, její trasér Alexandr Paťava říkal, že čas sedmadvacetileté závodnice ještě přijde. „Systém stíhačky ji může sedět, myslím, že tam to rozbalíme naplno,“ říkal trasér. A měl pravdu.
Edlingerová za sebou nechala všechny závodnice v kvalifikaci a i v následném finále. Pro paralympijské zlato si dojela i přes tři chyby na střelnici ve finálovém závodě. „Teď už je úplně jedno, kolik chyb jsem udělala, ale tři jsou samozřejmě moc. Po těch dvou chybách na první střelbě jsem si hlavně říkala, že musím zůstat v klidu a dobře jet na lyžích,“ popisuje Edlingerová, která ale neztrácela víru a neztrácel ji ani její trasér Paťava.
„Cariny běžecký výkon byl neskutečný, mě na posledním kopci už totálně vyschlo, tak jsem jen zakřičel: jeď pro zlato a cílovou rovinkou jsme projeli v podstatě bok po boku,“ vykládá trasér, který normálně jezdí tak metr až dva před závodnicí.
Velký náskok jim ale umožnil si závěrečné metry závodu patřičně užít. Nejprve slavil samotný trasér, pak propukla radost i u závodnice. „Když Alex začal zpomalovat a radovat se, upřímně jsem si říkala: To je skvělý pocit,“ říká závodnice, která kromě pasu musela vybojovat i možnost vůbec závodit.
Z Rakouska odešla po neshodách s tamním svazem a útočiště našla v Česku, bojovat ale musela i s federacemi, ta lyžařská ji neumožnila dále závodit pod jinou vlajkou. „Samozřejmě jsem byla hrozně naštvaná. Byla jsem nejúspěšnější běžkyně na lyžích a najednou jsem nemohla jezdit, bylo to opravdu bolestivé,“ popisuje nepříjemné chvíle závodnice, která tak nakonec musela hledat jiný sport.
Vyhrál biatlon. „Jsem hrozně vděčná, že IBU (Mezinárodní biatlonová federace) řekla ano, můžeš závodit. Vsadila jsem se s Alexem, že když dnes vyhraju, tak o sobě řeknu, že jsem hrdá biatlonistka a asi opravdu jsem,“ rozplývala se usměvavá závodnice.
Edlingerová už ví, jaké je to být paralympijskou vítězkou, za Rakousko vyhrála závod na 10 km v běžeckém lyžování na posledních hrách v Pekingu. „Nikdo si nevybírá, kde se narodí nebo jestli bude mít problémy,“ rozpovídala se o svém odchodu z rodné země. „Jde o sport a já jsem hrozně ráda, že většina lidí ke mně přistupuje jako ke Carině a neřeší další věci okolo.“
Zimní paralympiáda 2026
V pořadí již XIV. zimní paralympijské hry se konají v termínu od 6. do 15. března 2026. Letošní česká výprava má rekordních 24 sportovců, kteří bojují o medaile v para hokeji, para biatlonu, alpském lyžování a běžeckém lyžování. Mezi nejlepší čtyřmi a tím pádem v bojích o cenný kov jsou čeští parahokejisté.
Medaile: ZLATO: Carina Edlingerová (biatlon), STŘÍBRO: Carina Edlingerová (biatlon), STŘÍBRO: Simona Bubeníčková (biatlon), STŘÍBRO: Simona Bubeníčková (běžecké lyžování), BRONZ: Simona Bubeníčková (biatlon)
Ve Val di Fiemme tak její zásluhou poprvé zazní česká hymna. „Když jsem dostala oficiální dokument, že jsem Češka, tak zazněla hymna a já si ji potichu zpívala,“ přiznává Edlingerová, která pod české barvy přešla z Rakouska. „Říkala jsem si, že se mi třeba jednou bude hodit znát její slova,“ dodává potutelně.
Pro sedmadvacetiletou reprezentantku šlo v Itálii o poslední start na paralympijských hrách, nově je dvojnásobnou paralympijskou vítězkou, navíc ve dvou různých sportech. A co bude dál? „Já mám vždycky bláznivé nápady,“ směje se Edlingerová, pak ale otočí na vážnější notu. „Ne, doufám, že snad budu moci zase závodit v běhu na lyžích, ale v biatlonu rozhodně nekončím, protože teď už se asi musím považovat i za biatlonistku.“
