Svět vidí jako zrnitou televizi, přesto se řítí z kopce až rychlostí 130 km/h

Cortina d’Ampezzo (od naší zpravodajky) – Už na olympijských hrách se o obtížnosti sjezdovek hodně diskutovalo, závody poznamenaly pády a ani paralympiáda v tomto ohledu není výjimkou. „Abych držel partu, tak jsem se při prvním tréninku taky vysekal,“ směje se Kříž, který od té doby ale předvádí v závodech skvělé výkony.

Obtížnost trati oba Češi potvrzují. „Tratě tady jsou opravdu členité, a to pro nás bývá velkou výzvou, protože v Čechách tolik tratí nemáme. Na druhou stranu je to pro nás velký zážitek a obrovská zkušenost do dalších závodů,“ popisuje Kříž, který si hned v prvním paralympijském závodě v Itálii vylepšil své paralympijské maximum, když ve sjezdu obsadil šesté místo.

Jako jediný český paraalpský lyžař zvládá všechny disciplíny. „Osobně mě asi baví ty rychlostní, ale je to spíš o povaze. Taky hraje velkou roli obtížnost kopce,“ vysvětluje Kříž. „Stále se učím, takže jsem rád, že to takhle zvládám, a taky si myslím, že je fajn umět od každého něco, abych byl co nejvíce univerzální.“

Český reprezentant sportoval od malička, v sedmnácti letech ho náhle postihla zatím neléčitelná oční choroba. Kvůli Leberově hereditální optické neuropatii prakticky ze dne na den přestal normálně vidět, vidí pouze rozostřeně. „Nevidím členitost terénu. To je asi největší problém, protože čím větší jedeme rychlostí, tím víc se pak musím orientovat na pohyb nohou trasérky a její pokyny. Jednoduše ale vidím všechno hodně rozmazaně a obraz vypadá jako zrnitá televize,“ přibližuje Kříž svůj handicap.

I proto je pro něj před výkonem klíčová prohlídka trati. „Je to jedna z nejzásadnějších věcí. Funguje stejně jako u zdravých lyžařů, akorát s trasérkou velmi pečlivě plánujeme, co budeme kde dělat vzhledem k mé oční vadě,“ říká závodník, pro kterého je důležitý i trénink před samotným závodem.

Na svou trasérku musí být dobře napojený, aby se spustil z kopce bezpečně. „Naše primární komunikace probíhá přes interkom, který máme do helmy vložený. Pokyny pak fungují podobně jako v rallye závodech. Pro kontrolu se trasér občas i otáčí dozadu,“ popisuje Kříž závod, během kterého se může řítit dolů až rychlostí 130 km/h. „Samozřejmě, ale záleží na disciplíně,“ doplňuje.

Náročný je závod alpského lyžování i pro trasérku. „Za nejdůležitější považuju uvědomění si, že závod není o mně, ale o tom za mnou,“ vypráví Iva Křížová, která se musí závodníkovi přizpůsobit. „Musím se dokonale sladit na jeho rytmus i rychlost. Pokud udělá chybu, ihned musím reagovat. Výkonnost je proto potřeba mít lepší, abych taky mohla kdykoliv zrychlit.“

Tadeáš Kříž už má za sebou jednu paralympijskou účast, v roce 2018 startoval v jihokorejském Pchjongčchangu, tehdy však ještě s trasérem Radimem Nevrlým, který aktuálně přešel do role trenéra. Zásadní rozdíl mezi mužským a ženským trasérem ale Kříž nevnímá. „Důležité bylo to, že Ivča měla závodní minulost a bylo potřeba najít někoho, kdo mě i nadále bude posouvat,“ říká třicetiletý lyžař. „Samozřejmě spojením s Ivou naše sportovní duo stouplo na atraktivitě a soupeři se mnou začali navazovat více kontaktu,“ směje se.

Kvůli změně kvalifikačních kritérií nemohl startovat v Pekingu, druhou účast na paralympiádě si tak odbývá až v Cortině. „Jeli jsme sem v super úzkém realizačním týmu, v jakém fungujeme celou sezonu včetně mladých sportovců,“ poukazuje na hlavní rozdíl oproti Pchjongčchangu.

„Rovněž mediální propagace a informování veřejnosti je teď větší. Sám to vnímám z množství zpráv, které mi chodí,“ doplňuje Kříž, kterého s trasérkou čeká ještě nedělní start v závěrečném slalomu. Ve všech předchozích závodech se zatím vešel do desítky, což byl jeho cíl před paralympiádou.