Ozáření její tělo zdeformovalo, v sirotčinci zažívala hrůzy. Američanka teď sbírá medaile napříč sporty

Val di Fiemme (od naší zpravodajky) - Její životní příběh by si zasloužil hollywoodský film. Narodila se v Chmelnickém na Ukrajině jako ozářené dítě a v důsledku radiace měla různou délku nohou, plovací blány mezi prsty na rukou bez palců, chybějící holenní kosti v lýtkách a šest prstů na každé noze.

V dětství navíc musela snášet další rány osudu, když ji její biologičtí rodiče opustili a dali do sirotčince, kde zažívala otřesné zacházení a byla svědkem ubití své nejlepší kamarádky Lainey. Děti v sirotčinci byly neustále na pokraji hladovění a z bídy Oksanu vysvobodila až svobodná americká profesorka, která neměla vlastní děti. „Bylo to příšerné, měla jsem obrovské štěstí, protože mi maminka doslova zachránila život,“ popisuje Oksana.

Po přesunu do Spojených států v roce 1997 si Oksana nechala amputovat obě nohy, protože ji stále více omezovaly bolesti a nedokázaly unést její váhu. Zároveň si nechala upravit prsty na rukou, aby mohly fungovat jako palce.

Sportovat začala ve třinácti letech, když se pustila do veslování. „Nejdřív mi zachránila život máma a pak sport. Potlačila jsem spoustu věcí, které jsem zažila na Ukrajině v sirotčinci. Nevěděla jsem, jak to vyjádřit slovy a bála jsem se o tom mluvit,“ vysvětluje svou cestu ke sportu Mastersová. „Když jsem se odrazila lodí od mola, nemusela jsem mluvit. Prostě jsem veslovala a uvolnila jsem všechen vztek.“

Mastersová se postupně vypracovala v úspěšnou sportovkyni a na paralympijských hrách v Londýně 2012 ve třiadvaceti letech vybojovala bronz ve veslování. A od té doby se stala pevnou součástí paralympijských her. Přidala si běžecké lyžování, pak biatlon a cyklistiku.

„Sport se stal mojí terapií,“ říká dnes šestatřicetiletá americká reprezentantka, která od své paralympijské premiéry v Londýně nechyběla na žádných hrách, ani letních ani zimních. Na svém kontě má v tuhle chvíli už neskutečných 22 medailí, z toho dvanáct zlatých.

Ve Val di Fiemme má za sebou Mastersová čtyři starty, ve kterých vybojovala tři zlata. Ovládla sprint sedících biatlonistek i běžkařek a také závod paralyžování na 10 km. „Cítím se na vrcholu světa. Jsem v šoku a extrémně šťastná,“ rozplývala se Američanka, kterou čekají v Itálii ještě dva závody.

Mastersová patří mezi nejúspěšnější paralympioničky všech dob a teď už i hrdě ukazuje své protézy a za svůj handicap se vůbec nestydí. Nebylo to tak ale vždycky. „Trvalo mi to 28 let života, než jsem se s tím sžila a přestala skrývat věci, které mě dělaly tím, kým jsem,“ přiznává Američanka, jejíž příběh inspiruje.

„Napsala mi jedna maminka, jejíž třináctiletá dcera má protézu nohy. Viděla můj příběh a fotky a druhý den se rozhodla jít do školy v šatech, které odhalovaly její umělou nohu. Tohle je skvělá pomoc všem dívkám, aby se nebály a byly samy sebou,“ uzavírá Mastersová.