Hlavní obsah

Matti? Bouřlivák ano, ale hlavně velký dříč a kamarád, smutní Ploc nad úmrtím legendy

Praha

Byl jedním z mála skokanů, kteří dokázali porazit Mattiho Nykänena i v dobách jeho největší slávy, dvakrát spolu při olympiádě stáli na stupních vítězů. Pro Pavla Ploce byl ale legendární Fin i dobrým kamarádem, s nímž se naposledy potkal před osmi lety při veteránském mistrovství světa v Harrachově.

Foto: Profimedia.cz

Pavel Ploc (vlevo) a Matti Nykänen při společném setkání v Harrachově v roce 2011.

Článek

Mnozí považují Nykänena za nejlepšího skokana historie. Jak to vidíte vy?

Je pravda, že vyhrál všechno, co mohl, byl skokanská legenda. Ale taky můj kamarád, proto mi bylo moc líto, když jsem se dozvěděl, že zemřel.

Jak jste spolu vycházeli, když jste závodili? Nykänen angličtinou moc nevládl…

On mluvil akorát finsky, já spíš německy, ale vždycky jsme se nějak domluvili. Bral jsem ho jako přítele, vážil jsem si ho za to, co dokázal, měl jsem před ním respekt. Byl velký sportovec, obrovský talent a dříč.

Foto: Profimedia.cz

Bronzový Pavel Ploc (vpravo), zlatý Matti Nykänen (uprostřed) a stříbrný Jens Wiessflog na stupních vítězů po závodu na velkém můstku na olympijských hrách v Sarajevu 1984.

Říkalo se o něm, že těžko snášel porážky. Vy jste mu jich pár připravil…

Když byl u mě při mistrovství světa veteránů v roce 2011, bylo vidět, že skoky pořád nepřestal milovat. Vyhrál závod na malém můstku, na kterém skáčou žáci, a úplně z něj čišela radost, jako když vyhrál olympiádu v Calgary. (úsměv) Pořád tím žil, tak jsme přátelsky vzpomínali, jak mi tam sebral zlato z olympiády a já mu zase vyfoukl vítězství při Turné v Oberstdorfu. Jel tam v roce 1987 v obrovské formě s tím, že může jako první vyhrát všechny čtyři závody za sebou, ale hned v prvním jsem ho porazil. Je pravda, že uměl vyhrávat, ale porážky nesl těžce, tehdy nepřišel ani na stupně vítězů.

V čem byl Nykänen skokansky výjimečný?

Zaprvé byl obrovský talent, zadruhé velký dříč, dokázal to spojit dohromady. Neměl to zadarmo. Navíc k tomu měl všechny předpoklady včetně postavy.

Jak šla dohromady s tím, jaký byl dříč, jeho pověst bouřliváka?

Vím, že ho tak lidé mají v podvědomí. Ano, určitě bouřlivák byl, ale i ten sportovní život dělal naplno. Kdyby netrénoval a jen někde vysedával, nikdy by nevyhrál čtyřikrát olympiádu a spoustu dalších závodů.

Nejrůznějších eskapád ale prožil během kariéry, a hlavně po ní, spoustu.

Během Světových pohárů nebyl čas, jen někdy jsme zašli na pivo po závodech. A co se dělo, když skončil, jsem se dozvěděl až z médií, že měl nějaké osobní problémy. Ani jsem se ho na to nikdy neptal.

Jak na vás působil, když jste se potkali před osmi lety?

Byl v pohodě, dorazil s přítelkyní, pil minerálku, užíval si skákání. Matti byl vždycky plachý, v tom se nezměnil. Jen léta nám nikdo neodpáře, v Sarajevu nám bylo kolem dvaceti, teď už k padesáti…

Vyňato z archivu
Legendární Fin se v roce 2011 potkal s Plocem na MS veteránů v Harrachově
Nykänen: Ještě nejsem „ex-mäkihyppy“
Hynek Preisler
Na můstcích toho spolu zažili hodně. Pavel Ploc a Matti Nykänen se v roce 2011 setkali v Harrachově po 15 letech. Cestu jim zkřížilo mistrovství světa veteránů. Zatímco jeden z nejlepších skokanů historie ve své kategorii na K-40 nenašel přemožitele, o rok mladší Pavel Ploc domácí šampionát sledoval jen jako divák. Legendární Fin s problematickým osobním životem pak povečeřel v Plocově penzionu i se svou novou snoubenkou.
Ve filmu o Nykänenovi Matti - Peklo je pro hrdiny je scéna (prý pravdivá) odehrávající se v 80. letech minulého století, ve které se kouč opilého lyžaře ptá, co bude dělat. „Mäkihyppy,“ odpoví. Ve finštině to znamená skoky na lyžích. „Dobře, ale co budeš dělat za deset let?“ tázal se trenér znovu. „Ex-mäkihyppy,“ odpoví mu znovu stručně společensky unavený Fin.
Už jste ex-mäkihyppy?
Ještě určitě nejsem ex, skákat chci dál. (usmívá se)
A vypadá to, že vše je při starém, že? Na můstku K-40 na veteránském mistrovství světa jste zvítězil... Co vás vůbec ve vašem věku žene ke skákání, ke kterému jste se vrátil po delší pauze?
Hlavně mě to stále udržuje v dobré formě. Mám tenhle sport rád (usměje se). A je to pro mě skvělé cvičení. Mám prostě skoky na lyžích pořád v srdci, proto je pořád dělám, baví mě to.
Jak často trénujete?
Za posledních několik měsíců jsem před tímto šampionátem měl víc než sto skoků. Asi sto třicet. A dál budu pokračovat, až se teď vrátím domů, protože v dubnu mě čeká další soutěž.
Je to těžší než dříve?
Je to těžší. Abyste se vrátil do normální kondice, potřebujete více než čtyři sta skoků. Takže v příštím roce by to mělo být ještě lepší.

Reklama