Kvůli rozhodčím se vzdal reprezentace, teď věčný kliďas Stejskal na sudí dohlíží

"Vrátil jsem se z ciziny a měl na fotbal jiný pohled. I proto, že jsem nežil a nehrál jen tady u nás v České republice, a tudíž jsem věděl, jak se to dělá venku a jak to je venku. A pak jsem se k zmíněné situaci nachomýtl a měl jsem prostě potřebu to říct. Byla to pravda, svědomí mám čisté. Svých slov jsem nikdy nelitoval," vrací se v dalším díle Kopaček na hřebíku o sedmadvacet let zpátky Jan Stejskal, brankářská legenda Sparty, ale i anglického Queens Park Rangers a také Slavie.

Vždyť po návratu z angažmá na Ostrovech, kde byl na počátku devadesátých let jedním ze třinácti cizinců, kteří v nejvyšší anglické soutěži působili, pomohl Slavii k prvnímu mistrovskému titulu po 49 letech čekání.

Ostatně, i Spartě k němu pomohl, i když na Letné šlo o čekání o poznání kratší. Trvalo jen sedmnáct let. Když si ale Jan Stejskal prosadil odchod z druholigového Brna do Prahy, dočkala se Sparta mistrovské korunovace.

"Měl jsem v Brně gentlemanskou dohodu, že mu po návratu z vojny pomohu zpátky do nejvyšší soutěže. I s tím, že pokud to po podzimu nebude vypadat na postup, budu moci odejít u v zimě. Proto jsem odmítl nabídku trenéra Václava Ježka k přestupu do Sparty, i když jsem byl prvním hráčem, za kterým se osobně vydal. 'A také prvním, který mě odmítl'," cituje Stejskal slova legendárního letenského kouče, když se loučili a Ježek odjížděl z Brna s nepořízenou.

Nakonec se ve Spartě přece jen sešli, i když Stejskalův odchod ze Zbrojovky byl trochu dramatický.

"Po podzimu jsme byli bez šance na postup, protože na vedoucí Olomouc jsme ztráceli osm bodů. Funkcionáři si ale postavili hlavu a navzdory dohodě mě nechtěli dát k přestupu souhlas. Že prý už uvolnili Petra Janečku do Bohemky... Já ale i tak na Letnou odešel, se Spartou jsem dokonce odjel na jihoamerický zájezd a v Brně ze mě udělali bulače a absentéra, který nechodí do práce. Dokonce si mě předvolali na Bezpečnost, takže rodiče si prožili své," líčí brankářská ikona, jak to také dřív chodívalo.

V Kopačkách na hřebíku došlo samozřejmě na Spartu, kde Stejskal sbíral jeden titul za druhým, stejně jako na Slavii, v jejímž dresu slavil po návratu z angažmá v Queens Park Rangers rovněž mistrovskou korunovaci.

"Dřív to bývalo prostě jiné. Za deset let se v hráčském kádru obměnili dva hráči, takže jsme hráli prakticky pořád ve stejné sestavě. A když třeba ze Sparty odcházel Honza Berger, fantasticky hráč a obrovská osobnost, už byl připraven přestup Ivana Čabaly, tedy adekvátní náhrady. Ve Spartě, stejně jako potom ve Slavii byla navíc spousta mladých hráčů, kteří chtěli uspět a někam se posunout. V Edenu třeba Bejbl, Poborský, Kozel, Suchopárek, Šmicer," hledal Stejskal odpověď na otázku, v čem spočívala v jeho éře síla Sparty a následně i Slavie.

Došlo pochopitelně i na vzpomínky na angažmá v Anglii, kam sparťanský gólman zamířil po světovém šampionátu v roce 1990 v Itálii. V době, kdy First Division byla sice soutěží vysněnou pro všechny fotbalisty, ale dostupnou jen pro málo vyvolených.

Stejskal byl jedním z třinácti cizinců, kteří v ní tehdy nastupovali. Po Luďkovi Mikloškovi jako druhý Čech.

"Všechno bylo nové a pro nás jiné. Výplatu jsme nedostávali v papírových sáčcích, jako předtím ve Spartě, ale posílali nám ji na účet. V bance jsem dostal kartu, u nás doma v té době věc úplně neznámou, a měl jsem s ní platit nebo si vybírat peníze z bankomatu. A do kabiny jsem musel na radu Luďka napochodovat jako modeman, protože v Anglii si hráči na značkové oblečení potrpí. Žádné bílé ponožky a kravata na gumičku, což v devadesátých letech u nás frčelo, ale oblek Hugo Boss. A i na jiný styl fotbalu jsem si musel samozřejmě přivyknout. Fanoušky na Ostrovech moc nezajímala hra někde uprostřed hřiště, chtěli vidět nákopy dopředu, souboje kolem šestnáctky a hlavně v ní. To milovali."

Nakonec přišla řeč i na komisi rozhodčích, v níž starosta Jevan Jan Stejskal už půl roku zasedá. Trochu paradox... Před sedmadvaceti lety se kvůli jednomu ze sudích vzdal reprezentace, po sedmadvaceti letech jejich výkony posuzuje a hodnotí.

"Jsem v komisi jako bývalý hráč a trenér brankářů, který toho prožil hodně nejen na hřišti, ale i na střídačce. Vnáším proto do posuzování a hodnocení jiný pohled. Každý si myslí, že pravidla zná, ale je na obrovském omylu. Fotbal je sice jednoduchou hrou, pravidla ale nikoliv," připomíná Jan Stejskal v podcastu Kopačky na hřebíku, který je plný zajímavých vzpomínek, postřehů i fotbalových a životních zkušeností brankáře, jenž se stal legendou českého fotbalu.

Proto příjemný poslech.