Sparťané nepřivezli přestupní lístky, proto se stal Stanislav Levý Klokanem. Pospíchal je v ruce měl

„Sekretář Jarda Houška přijel i se sparťanským pokladníkem panem Markvartem k nám domů a přivezli mi obrovskou vlajku. Věděli totiž, že jsem fanouškem Sparty a že u nás na vsi dokonce organizuji zájezdy na ligové i pohárové zápasy na Letnou. Pro mě bylo něco neskutečného, že se ozvala právě Sparta a nabízí mi přestup," přiznává po desetiletích Stanislav Levý v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku, že chybělo málo a místo k Botiči zamířil na Letnou.

„Jenže sparťanští funkcionáři tehdy u sebe neměli přestupní lístky. Kdyby s nimi přijeli a položili je na stůl, okamžitě bych je podepsal a nebylo by co řešit," potvrzuje, že by se nerozpakoval ani minutu a hrál by v rudém dresu pod trenérem Ježkem.

„Bohemka toho využila. Po postupu Chebu do ligy za mnou přijel trenér Tomáš Pospíchal se sekretářem Zdeňkem Svobodou. Zrovna když jsme se spoluhráči slavili v jedné z chebských restaurací postup. Sparta mi sice nabízela lepší podmínky, ale ti dva mě přesvědčili, že po sportovní stránce pro mě bude lepším řešením Bohemka. Přestupní lístky měli samozřejmě sebou, takže jsem hned na místě podepsal," líčil Stanislav Levý ve studiu Sport.cz, jak se zrodil jeho transfer k Botiči.

Přestup útočníka, který dával hodně gólů v Meteoru i během vojákování v Chebu, jemuž svými trefami pomohl k postupu z II. ligy do nejvyšší soutěže.

„I proto jsem si nakonec vojnu v Chebu prodloužil. Samozřejmě už jako civilní zaměstnanec. Těsně před odchodem do civilu jsem dal v druholigovém utkání v Neratovicích dva góly, na tři jsem nahrál a my vyhráli 6:2. Proto že chtěli, abych v Rudé hvězdě zůstal nikoli jen o dva tři měsíce déle, ale natrvalo. Já bych nebyl proti. Zvláště, když jsem tam před kvalifikací o ligu proti Frýdku-Místku poznal budoucí manželku," vzpomíná Stanislav Levý, jak si s ním osud pohrával.

Ostatně, i v Bohemians. Přivedli ho jako středního útočníka, jenže trenér Pospíchal z něho po čase udělal krajního obránce. „Já hrál vlastně všude. Vepředu, vzadu, ve středové řadě, jen v bráně jsem nestál. Na jednu stranu to bylo pro mě dobře, pro reprezentaci to ale optimální nebylo. Před každou reprezentační nominací jsem si navíc mohl být jistý, že ze sestavy Bohemky vypadnu. Trenér nebyl rád, když jsme odjížděli na srazy národního mužstva. Tvrdil totiž, že se tam vůbec netrénuje a nic se tam nedělá," vracel se Stanislav Levý už s úsměvem o čtyři desetiletí zpátky časem.

Samo sebou že došlo na vzpomínky na Tomáše Pospíchala. Na zamyšlení, proč Klokani získali v osmdesátých letech jen jeden mistrovský titul, i když měli hráčský kádr na to, aby jich posbírali daleko víc. Vždyť ze Stanislava Levého se stal po skončení aktivní kariéry trenér, a proto se dívá na tehdejší tým Klokanů jinou optikou.

Mimochodem, i na jeho trenérské štace přišla v Kopačkách na hřebíku řeč. Věděli jste, proč po nepovedených námluvách s pražskou Slavií odešel zrovna do Albánie? A už jste slyšeli zážitky, které si tam odsud přivezl? O zdrogovaném narkomanovi, který během ligového zápasu střílel na tribuně ze samopalu? O autobusu, který se porouchal v horách zrovna když Stanislav Levý cestoval se svým týmem k ligovému utkání?

A víte třeba, jak manželce až po letech vynahradil to, že ji nevzal na oslavy mistrovského titulu, který Klokani v roce 1983 získali?

O tom všem vypráví někdejší tvrdý a nekompromisní obránce Bohemians a československé reprezentace, později trenér žižkovské Viktorky, Plzně, Zlína, Slovácka, ale také albánského Korce a Vlory či polského Slasku Wroclaw a v současnosti fotbalový komentátor, glosátor a expert Stanislav Levý v dalším pokračování Kopaček na hřebíku.

Proto příjemný poslech, protože tohle vyprávění za poslech určitě stojí.