Talent od pánaboha Kříž o kariéře, která se nedá vrátit, i Netoličkově pozadí na Camp Nou

„Asi měl pravdu. Mohl a měl jsem toho dosáhnout víc. Kdybych měl dnešní rozum, hromadu věcí bych udělal jinak. Byl jsem nadějný, mladý, ale také hodně bezstarostný. Měl jsem si to v hlavě víc srovnat, dávat fotbalu víc, ani problémy se životosprávou mi nepomohly. Jenže zpátky už se to vrátit nedá," reagoval na citovaná slova Rudolfa Kocka ve studiu Sport.cz Tomáš Kříž.

„Třeba by mi bývalo pomohlo, kdybych se chopil lana, které mi dával v třiaosmdesátém roce trenér Václav Ježek a měl jsem odejít do Sparty. To jsem byl k odchodu z Julisky nejblíž. Jenže pak převážily pocity, že mohu s Duklou ještě něco dokázat, že nemusí zůstat jen u tří mistrovských titulů, které jsem s ní získal," přiznává v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku.

„Jenže další úspěchy už nepřišly, protože mužstvo stále víc oslabovalo. Nehoda, Macela, Rott, Pelc dovršili třicítku a odcházeli do ciziny a ti, co na Julisku přišli, už nedosahovali jejich kvalit.

I tak zažil Tomáš Kříž s Duklou velké pohárové zápasy. S Barcelonou, Manchesterem United, kyjevským Dinamem, s nímž se tým z Julisky utkal v semifinále někdejšího Poháru vítězů pohárů.

Však na ně má spoustu vzpomínek, které dává v Kopačkách na hřebíku k dobrému. Třeba jak výprava Dukly přiletěla do Kyjeva a cestou z letiště do hotelu se podivovala, kolik chlapů se už v časném odpoledni povaluje po chodnících.

„To vodka je zmohla. Ve dvě se začíná prodávat, a to víte - butylka vypitá naráz složí dva tři chlapy," taktně jim vysvětlovala průvodkyně.

„A když jsme nastupovali k utkání, dostali jsme od Kocka příkaz, že až dostaneme na uvítanou květiny, máme je hodit mezi diváky. Kytky jsme sice dostali, jenže nebylo je komu hodit. Na stotisícovém stadionu seděli v prvních dvaceti řadách jen samí vojáci s těmi jejích ,elpíčky´na hlavách," ponořil se Tomáš Kříž do vzpomínek a vyprávěl, jak to v osmdesátých letech minulého století ve fotbale chodilo.

Věděli jste třeba, proč rozlítil brankář Netolička při odvetě na Camp Nou fanoušky Barcelony?

„Když dostal po další hrubce už druhý gól, sundal trenky a ukázal jim své pozadí. V tu ránu ho zasypali pomeranči," rozesmál se Tomáš Kříž i po čtyřiceti letech při vzpomínce na nerváka Netoličku.

Historek a zážitků, které jsou dnes už jen těžko k uvěření, ze sebe sypal Tomáš Kříž v dalším díle Kopaček na hřebíku spoustu.

Třeba na Rudolfa Kocka, kterého přivedl málem k infarktu, když před návratem z kapitalistické ciziny přivlekl ke klubovému autobusu obrovskou krabici s reprosoustavou.

„Byl jsem blázen do muziky a u nás samozřejmě nebylo možné nějakou pořádnou reprosoustavu sehnat. Tak jsem si ji koupil v Německu. Kocek byl skutečně na omdlení, ale nějak se to nakonec vyřešilo. Po čase ale doběhl zase on mě. Na turnaji v Rotterdamu jsem byl v roce osmdesát jedna vyhlášen nejlepším hráčem a jako cenu jsem dostal barevnou televizi. Jenže po příjezdu na Julisku jsem se s ní musel rozloučit. ,Přijde do klubovny, protože tu cenu jsi dostal díky práci celého mančaftu,´zavelel Kocek a já musel srazil kramfleky."

A už jste slyšeli, jak před bratislavským kvalifikačním duelem se sovětskou sbornou o postup na světový šampionát ve Španělsku 1982 vyhladovělý Antonín Panenka poslal malého podavače míčů s osmi korunami, aby mu koupil buřtíka?

Zaposlouchejte se do Kopaček na hřebíku, protože i na reprezentaci v nich přišla řeč. Na zmíněný Mundial ´82, kde Tomáš Kříž nastoupil k zápasům s Kuvajtem a Francií, pochopitelně také.

„Tam bylo všechno špatně. Začalo to soustředěním na Štrbském plese, kde byly dva stupně nad nulou, zatímco ve Španělsku se hrálo v hrozném vedru. Měsíc jsme tam byli, takže ponorková nemoc začala už tam. Pak cestování po Itálii kvůli přípravným zápasům, a nakonec příjezd do Španělska, kde jsme bydleli v hotelu v úplné pustině, kde se odmítly ubytovat reprezentace z Afriky. My tam ale bydleli, protože byl nejlevnější. A pak šampionát proměněný v jednu velkou bezmoc. Trenér Vengloš vystřídal ve třech zápasech jako jediný kouč v celém turnaji všechny hráče figurující na soupisce, protože nevěděl, jak ji zlomit."

Zmiňovaný Rudolf Kocek po neslavném návratu z mistrovství světa prohlásil, že se Tomáš Kříž zalekl šance se ukázat, a proto ho trenér Vengloš v obou utkáních vystřídal.

„To nebylo o strachu, ale o velkém očekávání, které bylo do mě vkládáno a já ho nesplnil," oponuje i po čtyřech desetiletích Kříž.

V Kopačkách na hřebíku přišla řeč ale samozřejmě i na život po kariéře. Věděli jste, že bývalý velký talent pražské Dukly provozuje kousek od Julisky kadeřnictví? Že zaměstnává dvanáct dam a slečen, ale on sám holičské nůžky do rukou nikdy nevzal?

„Trochu už téhle profesi rozumím, ale starosti jsou to pořád," přiznává Tomáš Kříž, který si pochopitelně i na nedalekou Julisku cestu najde.

„Už ale jen jako divák, protože mám problémy s kyčlí a doktoři mi doporučili, abych fotbalu nechal. Takže jsem vyměnil míč za kolo a každý den alespoň padesát kilometrů ujedu. A na Julisku chodím fandit s vírou, že se dočkám toho, že Dukla bude zase hrát ligu. Teď na jaře se postupová naděje rýsuje docela nadějně. Jen musíme zařídit, aby mezi nás nechodil Láďa Vízek. Jakmile se objeví, Dukla prohraje."