Článek
Poprvé startoval na mládežnické vrcholné reprezentační akci před šestnácti lety. Od té doby navléká reprezentační dres každý rok. Přitom parťáci, s nimiž tehdy běhal ve sprinterských štafetách, už vesměs s atletikou dávno skončili, mezi dospělými se výrazněji neprosadili.
To havířovský drak, jak byl tehdy označován, si rychle udělal jméno i mezi dospělými. „Zásadní byly dvě věci, zdraví a tréninková píle,“ vypráví. Ochota na sobě makat mu nechyběla a jeho tělesná schránka také až na výjimky náročný čtvrtkařský trénink vydržela. Důsledek poctivého přístupu k regeneraci? Ne tak docela.
„U mě je to dané hodně od přírody. Když jsem byl mladý, často jsem dotrénoval a šel spíš na počítač, než abych regeneroval,“ přiznává s úsměvem. „A když se mi narodily děti, tak jsem zase spěchal za nimi. Ale určitě o sebe dbám víc než dřív, v tomhle věku je to znát,“ neskrývá.
Jeho program určovaly tréninky, závody a soustředění. Sobotní večery za zábavou, prázdninové výlety s kamarády? Ty si musel odpustit. Maslák si ale nestýská. „Jsem spíš introvert. Vím, že jsem o to přišel, ale nelituju a nic bych neměli,“ má jasno.
Český rekord má z roku 2014, o rok dříve byl pátý ve finále mistrovství světa, což je výsledek svojí hodnotou srovnatelný s halovými tituly. Také si ale prošel obdobím, kdy ho užíralo, že už neběhá tak rychle jako dřív. Nesrazilo ho to, jen bylo třeba si některé věci v hlavě přenastavit.
Čtvrtkař Pavel Maslák při extralize v Plzni.
„Nemůžu si říkat, že zase budu běhat pod 45 sekund, abych pak byl hořký a naštvaný, že se to nedaří. Je třeba si nastavit realistické cíle, aby vás to bavilo,“ vysvětluje. Vloni propad zastavil, zaběhl svou nejrychlejší čtvrtku za poslední čtyři roky 45,92 s. „A to je vlastně kousek od hodnoty českého rekordu, než jsem ho poprvé překonal,“ připomíná.
Jeho život už ale není zdaleka jen atletika. S manželkou Nellou má zanedlouho čtyřletou Miu a dvouletého Mattea. Priority se s narozením dětí změní, často je to na výkonnosti znát. „Snažím se tu být pro děti, ale zároveň pořád co nejvíc dávat atletice. Cítím, že to jsou moje poslední roky kariéry a pak už ten čas nevrátím. Snažím se to vybalancovat,“ líčí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A i když si kariéru původně plánovat do olympijských her v Paříži příští rok, pokud zdraví vydrží, nemá důvod atletický svět opouštět. „Když budu stále platný aspoň ve štafetě, budu se snažit dál dělat atletiku,“ plánuje.
V čem je kouzlo jeho dlouholeté spolupráce s koučem Daliborem Kupkou a uvažoval někdy o změně? Jak se změnila jeho komunikace s médii, proč teď běhá s culíkem a kde se vidí za pět let? O tom všem mluvil v podcastu Mixzóna.
