Hlavní obsah

Jako když se s vámi rozejde holka. Choupenitch o těžkém období i alergii na Piráty z Karibiku

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mohl to být rok, v němž si bude naplno užívat benefitů spojených se svým životním úspěchem, plný síly útočit na další mety. Místo toho byl pro šermíře Alexandera Choupenitche rok po zisku olympijského bronzu plný hledání. Nového trenéra i zdravotní pohody po následcích covidu. O tom, jak to zvládnul, se rozvyprávěl v podcastu Mixzóna.

Šermíř Alexander Choupenitch v podcastu Mixzóna.Video: Sport.cz

 
Článek

Italský kouč Stefano Cerioni, jenž Choupenitchovi pomohl k tokijským stupňům vítězů, kývl na nabídku od reprezentace z Apeninského poloostrova. Brněnský rodák jeho rozhodnutí chápal, ale ocitl se během minulé sezony v nelehké pozici.

„Jako když se s vámi rozejde holka. Víte, že to třeba tak muselo být, vlastně jí to i přejete. Ale pro mě to bylo strašně nepříjemné období, do toho jsem byl nemocný," ohlíží se.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Alex Choupenitch (@choupenitch)

Nenechal se zlomit, byť na závody jezdil vesměs sám. „Musím říct, že jsem na sebe strašně pyšný za práci, kterou jsem odvedl a jak jsem se na turnaje dokázal připravit. Hlavně na ty dva největší," připomíná páté místo z mistrovství Evropy a sedmé ze světového šampionátu. „Jako člověk jsem se velmi posunul," cení si 28letý fleretista.

Hledání nového kouče navíc dopadlo nejlépe, jak mohlo. Nový trenér Andrea Borella je rovněž majitelem olympijského zlata a opět Ital, jako většina Choupenitchových trenérů.

„Itálie je opravdu šťastná země, mají moře, hory, skvělé jídlo, architekturu, všechno... Ale kdyby byli nejlepší trenéři v Nepálu, budu jezdit do Nepálu," je odhodlaný vše podřídit úspěchu.

Foto: Fencing Camp Brno/Jakub Zeman

Šermíř Alex Choupenitch s novým trenérem Andreou Borellou.

V dnešním šermu to ostatně ani jinak nejde, což vidí právě v Itálii, kde je jeho sport ostře sledovaný. „Jako u nás biatlon v době svého boomu," přirovnává. „Šermíři jsou dnes mašiny. Mají výživové poradce, ani gram tuku. Ta konkurence je neskutečná už od mládežnických kategorií," popisuje.

„K tomu mají Italové v klubech své mistry zbraně. Takže třeba světová jednička ani nemusí tušit, jak se fleret chystá, dostane ho jako hotovou věc. To já samozřejmě tuším, protože to musím dělat," usmívá se.

I když šermířské přípravě dává Choupenitch vše, dokáže se odreagovat. A nejlepším relaxem je pro něj hudba, zejména rap, sám už vydal několik singlů. I díky tomuto přesahu je pro sponzory atraktivní, i když ví, že v této branži často rozhodují jiné věci.

„Kdybych měl firmu, chtěl bych se spojit s někým, kdo má přesah, a hlavně je inspirativní osobnost. Radši bych spolupracoval s Lukášem Krpálkem, který dvakrát vyhrál olympiádu a může být příkladem pro děti, pro každého," vypráví.

„Ale často ty firmy koukají jen na počet followerů a výrobek prodávají prostřednictvím třeba nějaké holčiny, která je pěkná, fotí se spoře oděná a má dobrá čísla," popisuje.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Czech Fencing (@czechfencing_official)

V posledních nabitých týdnech plných kempů a závodů neměl Choupenitch na hudbu tolik času, ale přes Vánoce si to aspoň trochu vynahradí. Byť v trochu jiném stylu. „Od jedné rodinné známé jsem v roce 1999 dostal červenou knihu, která se jmenuje Moje nejkrásnější vánoční knížka. Jsou tam koledy, recepty na cukroví, všechno kolem Vánoc. A tu vždycky na Vánoce vytáhneme a zpíváme koledy," říká Choupenitch, jehož rodiče se zpěvu věnují.

A během krátkého času stráveného doma si stihne pustit i nějakou tu vánoční pohádku, v nichž o šermířské scény není nouze. A někdy profesionála pobaví, nejen v pohádkách.

Realistické bondovky

„Viděl jsem nějaké video, kde Japonci z odborného pohledu hodnotili šerm ve filmech. Vyšlo jim, že v Bondovi byl docela realistický, jen se šermovalo na tři zásahy, což se u nás neděje," líčí. „A největší blbost samozřejmě je, když si sundají masku. To by si vypíchali oči, ale samozřejmě chápu, že potřebují, aby bylo hercům vidět do tváře," říká.

„Je to divadlo, my děláme sport a když vidím, že to dává smysl, jsem s tím v pohodě. Ale když vidím třeba Piráty z Karibiku a hlavně slyším tu písničku, co máme někdy při nástupu, na to jsem alergický," neřadí se mezi fanoušky Jacka Sparrowa.

V Mixzóně ale mluví třeba i o tom, kudy vedla jeho cesta k celkovému zklidnění, nebo proč si z turnaje v Tokiu přivezl opici.

Epizody pocastu Mixzóna

Reklama