Senzační zlato Manuel zrodila přetěžká volba. Odloučení od rodiny a Amerika v Evropě

Byla čerstvě plnoletá, když měla rozhodnout o své budoucnosti. V Česku jsi vyrostla, pořád se zlepšuješ, není důvod něco měnit, říkali jedni. Pojď studovat do Ameriky, nikde jinde tak dobře sport a vzdělání neskloubíš, slyšela od druhých. A najednou se ozval i Laurent Meuwly, nejslavnější sprinterský trenér (nejen) v Evropě, který jen tak někoho sám neosloví.

Na jednu stranu se před Manuel otevíraly možnosti, které jí většina atletů může závidět. Na druhou značný tlak pro mladou dívku z Tábora.

„Strašně těžké rozhodování a nedělalo se mi vůbec dobře,“ ohlíží se o dva roky zpátky. Vždyť dosavadní trenéři Šárka Chládková s Ratislavem Šedinou ji dovedli k titulu juniorské mistryně Evropy i světa. „Postavila jsem s nimi neskutečný základ, na kterém doteď stavíme,“ vděčí jim.

V USA snad nebyla univerzita, která by o českou kometu nestála. „Lákalo mě vyzkoušet si ten vysokoškolský život, zázemí mají neuvěřitelné,“ popisovala plusy. Ale nabídka od Meuwlyho přidat se ke skupině s Femke Bolovou, Lieke Klaverovou a dalšími hvězdami ji hodně zviklala.

„Jsem týmový člověk, baví mě, když je skupina velká,“ říká. To početná a pestrá sestava svěřenců Meuwlyho, s nimiž mu pomáhají další trenéři, splňuje. Zkusila si jedno soustředění a vrátila se nadšená. „Tak jsem se nakonec rozhodla pro tuhle evropskou verzi Ameriky,“ vysvětluje.

Základnu má skupina švýcarského kouče v nizozemském Papendalu. Možnost být blíže rodině, k níž má silné pouto, hrála roli. I tak nebyl odchod do jiné země úplně snadný.

„Stěhování máme trochu v rodině,“ usmívá se dívka, jejíž máma pochází z Ruska, táta z Angoly, tety má v Belgii i Francii… „Takže kdyby bylo třeba, určitě by mi pomohli. Ale nebylo pro mě lehké, že nemůžu být s rodinou,“ popisuje.

Osobní kontakt tak nahradily telefonáty, o to víc času tráví teď se svými mezinárodními parťáky ve skupině. „Jak je nás tam hodně, pokaždé se můžu bavit s někým jiným a o něčem jiném,“ líčí. Problém jí to s její jazykovou vybaveností nedělá, však kromě češtiny vládne angličtinou, ruštinou, portugalštinou, francouzštinou.

Co holandština? „Pár slov jsem pochytila jako Dobrou noc a Dobrou chuť, takové ty klasické věci, u kterých se zasměju, když je někdo řekne,“ usmívá se. „Ale všichni tam umí perfektně anglicky, což ale zase tolik nemotivuje se učit nový jazyk,“ přiznává.

Sama při babylonském přepínání mezi jazyky přemýšlí v ruštině, svém mateřském jazyku. „Češtinu jsem se naučila až ve školce. I když ji používám dost, někdy na mně poznají, že slovosled není vždy perfektní a občas si nevzpomenu na názvy. Ale to je asi běžné u lidí, kteří ovládají více jazyků, a myslím, že všichni rozumí, když něco potřebuji,“ říká.

Na novou skupinu i prostředí si tak zvykla rychle, jenže přišla velká nepříjemnost. První start loňského léta a hned svalové zranění, které ji do zbytku sezony nepustilo. „Obrečela jsem, že jsem nemohla jet na mistrovství světa v Tokiu,“ neskrývá.

Jen sledovala, jak její parťačky závodí, sama nemohla předvádět, co umí. „Poprvé jsem zažila tak dlouhé období bez závodů. Ale říkala jsem si, že není prostor to vzdát. Vydržela jsem, i když to pro mě bylo náročné,“ vzpomíná.

Odměna za vytrvalost přišla dříve, než sama čekala. Halovou sezonu začala i zakončila osobním rekordem a především ji uzavřela se zlatem na krku. Jako první česká žena na halovém MS po čtvrtstoletí!

Jak vypadají nejtěžší tréninky, které absolvuje? Proč se jí po zlatém závodě trenér smál a jaký je její vysněný mítink? Chtěla by se realizovat ve světě módy? O tom všem mluvila v podcastu Mixzóna.