Ve výhni běhal v kapuci, aby zářil i na MS. Pane, to je nebezpečné! zastavovali české eso

Heat trénink je stále častější součástí přípravy nejen vytrvalostních sportovců, má pomoci s adaptací na horké podmínky. „Běhal jsem venku i v těch čtyřicítkách navlečený v teplákách, dlouhé rukávy, kapuce. Naběhal jsem 70 kilometrů týdně, cílem bylo vždy vypotit přes jeden a půl litru. Bylo to náročné v kombinaci s kajakářským tréninkem,“ přiznává.

Také na něj ve dnech, kdy teploty trhaly historické rekordy, koukali kolemjdoucí přinejmenším zvláštně… „Potkal jsem pána, který mi říkal, ať to nedělám, že to je nebezpečné. Tak jsem mu ukazoval, že mám s sebou pití a nejdu přes hranu,“ usmívá se úřadující vicemistr světa na kajaku.

Příprava na vedro dává na pohled logiku třeba u běžců, ale proč u slalomářů, kteří se můžou kdykoliv osvěžit sáhnutím do vody?

„To funguje u Vltavy, která má pořád kolem 17 stupňů. Ale v Oklahomě je velký bazén, z něhož se ta voda pořád přečerpává nahoru, takže klidně může mít pak taky kolem 35 stupňů, což moc neosvěží, zvlášť když se paříme v tom neoprenu,“ vysvětluje Krejčí.

Do Oklahomy, kde se za dva roky ve stejném termínu pojedou olympijské soutěže vodních slalomářů, vyráží v pozici lídra Světového poháru. Napříč disciplínami nenasbíral nikdo více bodů než 24letý kajakář z Českých Budějovic. Tři závody, dvě vítězství, jedno třetí místo.

„To je hodně nad očekávání. Ale je tam hrozně věcí, které budou hrát velkou roli, jako jsou specifický kanál, časový posun. Taky to může být úplný propadák,“ varuje s úsměvem před šampionátem, který začíná 20. července.

Krejčí pochází z kanoistické rodiny, sám se ale vydal trochu jiným směrem, když si vybral kajak. „Kanoi jsem zkusil dvakrát jako mladší. Jednou jsem se zapíchl špičkou do břehu v protivodné brance, převrátil se a nemohl dýchat, trvalo, než jsem se dostal ven. To jsem řekl tátovi, že do kanoe už nejdu,“ popisuje.

Úspěchy a medaile získával v mládežnických kategoriích, jenže dorůstal do nejnabitější disciplíny v českém sportu. Vavřinec Hradilek, Jiří Prskavec, Vít Přindiš a Ondřej Tunka mají všichni na kontě světové tituly. Aby se Krejčí poprvé dostal do reprezentace, musel aspoň dva mistry světa porazit.

„Všechny jsem sledoval, ale nechtěl jsem nikoho kopírovat. Od každého jsem se snažil něco vzít a věřil, že se mezi ně můžu dostat. Já mám rád výzvy, když je něco těžké,“ říká o sobě.

S nelehkou výzvou se mu daří popasovat skvěle. Už loni se stal na kajaku vicemistrem světa, v týmu je letos po boku zkušených Prskavce a Přindiše. A Tunka se po konci kariéry stal jeho prozatímním trenérem.

Jan Vondra, s nímž Krejčí předtím šest let trénoval, si totiž dal volno od slalomu, vyrazil surfovat a fotit. Jenže do Oklahomy se svým bývalým svěřencem na vrchol sezony letí, protože Tunka bude doma s čerstvě narozeným potomkem.

Jaké je přebíhat mezi dvěma trenéry? „Není to zase tak složité,“ tvrdí Krejčí. „Na startu stejně stojím sám a při závodě už mi nikdo jiný nepomůže. Ale samozřejmě je dobré mít to s kým prokonzultovat,“ říká kajakář, který už si olympijskou atmosféru aspoň nanečisto vyzkoušel.

Při červnové Olympiádě dětí a mládeže byl vlajkonošem Jihočeského kraje a zároveň předával medaile těm nejlepším, včetně svého bratra Matěje. A mezi svými následovníky tak zažíval, jaké to je, když naopak on je už pro ně inspirací a motivací.

„Snažím se být dobrým vzorem, předávat jim své myšlenky a dělat našemu sportu co nejlepší jméno,“ říká Krejčí, jehož mladí slalomáři sledují nejen prostřednictvím výsledků, ale i obsahu na sociálních sítích či vlogů.

„Trochu to beru jako povinnost. Chci, aby rostl náš sport i mé jméno, a myslím, že čím více sportovců bude mezi influencery, tím zdravější bude celá populace,“ je přesvědčený Krejčí.

V Mixzóně ale mluvil i o tom, čím se zabaví v Oklahomě, kde se mimo sportovní akce nic moc neděje, či o novém systému olympijské kvalifikace.