Tajná oslava životního triumfu. Než mi sundali pásku z očí, nic jsem netušila, přiznává česká olympijská vítězka

Od podzimu do jara tráví většinu času na horách, o to vzácnější jsou pro ni chvíle s rodinou. Mnohem víc času tráví po boku kouče Evžena Mareše, k němuž ji v osmi letech přivedl otec Maděrové…

Jejich propojení už dávno přerostlo běžnou spolupráci trenér-svěřenec. Nejen díky čtrnácti letům, které společně na svazích strávili. Nyní se k tréninkům přidávají Marešovy děti Emma Maya a Filip, kteří už se také představili při Světovém poháru ve Špindlerově Mlýně, s třetím koučovým potomkem Matyášem Maděrová chodí.

Málokdo tak olympijskou šampionku zná tak dobře jako Evžen Mareš, který při její charakteristice občas volí slovo paličatá. „Myslí to pozitivně, ve sportu je to určitě potřeba. Jsem tedy taková i mimo sport, tam to tak pozitivní není a musím mnohem častěji dělat kompromisy,“ připouští liberecká snowboardistka.

Jak se tedy její paličatost na svazích projevuje? „Někdy cítím a trvám si na tom, že chci tréninků zvládnout víc, protože na to mám energii, a moc si do toho kecat nenechám,“ usmívá se. Však i po zraněních nazouvala snowboardové vázání nezřídka mnohem dříve, než jí doktoři doporučovali, a zpětně si vyhodnotila, že to nebylo dvakrát moudré.

„Určitě trenérovi nemluvím do tréninků, tam platí, co řekne. Spíš si někdy úplně nenechám poradit, když to se mnou někdo myslí dobře,“ přiznává. Jaké tedy je trénovat Zuzanu Maděrovou? „Jak jsem hodně paličatá, může to být docela náročné,“ usmívá se.

S koučem si razili svoji originální cestu, i stylem jízdy, který se vymykal zažitým zvyklostem a který se teď čím dál více soupeřek snaží kopírovat. Inspirací Maděrové přitom v dětství byla sportovkyně, která jezdila na trochu odlišném snowboardu.

„Hodně ráda jsem měla Evku Samkovou, dnes Adamczykovou,“ přiznává Maděrová. „Vždycky na mě hezky působilo, jak vystupovala. Díky ní jsem jezdila na závody Hvězdy na sněhu, abych ji potkala. Mám s ní fotku a jeden čas jsem měla pověšený nad postelí její plakát, jak drží vlajku a má medaili,“ vybavuje si.

Maděrová dokonce jeden čas kombinovala snowboardkros s alpským snowboardingem, ale nakonec i kvůli podmínkám v Liberci a okolí vyhrálo ježdění po hranách mezi brankami.

A dnes si může s Adamczykovou zasvěceně povídat o životě olympijské vítězky. Zatímco šampionka ze Soči vzpomíná, jak těžké pro ni bylo období spojené s nárůstem popularity a úbytkem motivace, Maděrová zatím tyto pocity nezažila.

„Fakt si ten zájem užívám,“ dušuje se. „Začátek byl náročnější, ale říkala jsem si, že to opadne a pak už nikdo žádný podpis chtít nebude, tak si to chci vychutnat,“ líčí Maděrová, která byla k nepřehlédnutí i díky svým zlatým botám, které si pořídila jako odměnu za olympijský triumf.

Motivační sázky ostatně fungují napříč snowboardovými týmy. „V Polsku se asi před čtyřmi lety vsadili, že když Ola (Krolowa-Walasová) vyhraje ve svěťáku, tak si trenéři obarví hlavy, tak pak byli všichni růžoví,“ vybavuje si. Inspirace pro kouče Mareše? „Nerad experimentuje s vlasy. Ale vousy už zelené byly,“ směje se Maděrová.

Zatím tak jen předběžně přislíbila svému tátovi cestu do Karibiku v případě vítězství ve Světovém poháru, které jí zatím těsně uniká.

Maděrová ale vedle svých závodních povinností stíhá i roli zakladatelky a šéfky snowboardového oddílu Seveřané. „Mamka chtěla dát nejmladšího bráchu na snowboard, ale v Liberci nebyl žádný klub, jen školičky,“ popisuje impuls, který ji k založení oddílu vedl.

„Věnuju se administrativě a věcem okolo, ale nejsem v Liberci tak často, takže chod mají na starosti trenéři,“ říká. A v duchu propojení obou snowboardových rodin je jedním z nejaktivnějších koučů Matyáš Mareš, přítel Maděrové.

„Děti ho milují. Když si přijdou na zkoušku zajezdit, pak rodiče volají, že dítě už s nikým jiným jezdit nechce,“ hřeje Maděrovou. „A to je u těch malých dětí nejdůležitější – probudit v nich lásku ke sportu,“ dodává z vlastní zkušenosti, která stála na začátku cesty za olympijským zlatem.

V Mixzóně Maděrová ale mluví i o své mentální přípravě, o tom, proč se dá na vrcholové úrovni závodit i po padesátce a proč se s ní soupeřky po olympiádě víc baví.