Prasárna! Pavel Chaloupka o zářezech v reprezentaci, Bohemians i o jednom soukromém v Argentině

„Po centru Petra Rady jsem dával gól, který by k postupu do Francie stačil. Naprosto regulérní, ale maďarský sudí Palotai přesto odpískal ofsajd. Mám celou situaci rozfázovanou v počítači i mobilu, prohlížel jsem si ji snad stokrát a i po 39 letech tvrdím, že se o postavení mimo hru nejednalo. Vždyť já stál půldruhého metru za bránícím rumunským frajerem. Fakt prasárna," rozpálil se v dalším díle Kopaček na hřebíku bývalý skvělý záložník pražských Bohemians a československé reprezentace Pavel Chaloupka.

Stejně tak se jen ironicky usmíval, když se na monitoru počítače v jeho soukromé síni slávy běžely záběry ze zápasu jeho Klokanů s Trnavou v posledním kole ligového ročníku 1984/85. I tehdy potřebovali Bohemians body. Stačil jim dokonce jeden, aby získali druhý mistrovský titul.

A i tehdy dával Pavel Chaloupka gól, který by k remíze, a tudíž mistrovské korunovaci, postačil. Přímo po rohovém kopu, takže se o ofsajd v žádném případně nemohlo jednat, nicméně rozhodčí Krchňák postavení mimo hru odpískal a regulérní branku neuznal. A Klokani zaplakali, protože titul slavila navzdory prohře v Banské Bystrici pražská Sparta.

„Nevím, co se dělo v zákulisí, ale celé to bylo podivné. Po pětadvaceti minutách už obě mužstva hrála jen v devíti, my bez Zelenského a Mičince. A přitom zápas řídil mezinárodně uznávaný sudí. Pravdou ale je, že jsme zahazovali jednu stoprocentní šanci za druhou a netrefili se ani do prázdné brány. O poločase mě proto poslal sekretář Zdeněk Svoboda za trnavským brankářem Opálkem se slovy: „Běž za ním a slib mu, co chce.' Šel jsem a slyšel od něho..."

Co si Pavel Chaloupka tehdy v útrobách Ďolíčku vyslechl, to si poslechněte v dalším díle Kopaček na hřebíku, který za to rozhodně stojí. Je totiž prošpikován spoustou zážitků, historek a vzpomínek, o nichž výborný záložník nejslavnější éry Klokanů mluví zcela na rovinu a bez vytáček.

Třeba o trenérovi Pospíchalovi, jehož drsné tréninkové metody mu zhuntovaly tělo i zdraví. Však má za sebou čtyři operace kolena, dvakrát zlomený kotník, šestkrát zlomený nos, proraženou lícní kost, operace, při nichž dostal umělé kyčle, infarkt...

„Operací mám za sebou pomalu tolik, jako gólů, které jsem v lize nastřílel," hořce poznamenává autor 78 gólů v československé lize a 4 branek v bundeslize.

„Nesmyslně jsme dřeli s činkami, které trenér nechal vyrobit v ČKD. Po jednom tréninku jsme je naházeli do Botiče, ale nijak jsme si nepomohli. Druhý den nechal Pospíchal udělat nové a dřeli jsme dál. Ale pravdou také je, že jsme pod ním získali mistrovský titul, i když jen u jednoho zůstat nemělo. Nejméně tři jsme získat měli. A také jsme slavili úspěchy v pohárové Evropě, vyřadili Ajax, stejně jako St. Etienne. A dostali se až do semifinále a mohli jít tehdy ještě dál. Nebýt Pospíchala, který tehdy doma proti Anderlechtu nepostavil Přemka Bičovského a nikdo z nás dodnes neví proč."

Chaloupka samozřejmě vypráví i o štaci v německé Fortuně Düsseldorf, o populární punkové skupině Die Totten Hosen, která klub sponzorovala a chodívala si s bundesligovými plejery i zatrénovat, prozrazuje, jak mu zpěvák skupiny Campino jednou přihrál i hodinky.

U mikrofonu Sport.cz ale přišla řeč pochopitelně i na starty Pavla Chaloupky v československé reprezentaci. Třeba na ten první, k němuž nastoupil 11.11.1981 v Buenos Aires proti Argentině.

„Hotová magie jedniček. Zápas skončil 1:1, navíc se hrálo v 11 hodin středoevropského času, já nahrál Válkovi na jediný gól, v hotelu jsem bydlel na pokoji s číslem 111 a ten klíč jsem po utkání ukázal jedné Argentince, která mi pověsila na krk křížek a dala mi pusu. Jako jediný jsem si odvezl z Argentiny ještě jeden zářez," troufne si po 41 letech pochlubit Pavel Chaloupka.

A navrch ještě prozradí, jak to bylo mezi ním a tehdejším reprezentačním trenérem Jozefem Venglošem. Třeba na světovém šampionátu v roce 1982 ve Španělsku, kde Chaloupka nastoupil k druhému utkání ve skupině proti Anglii a podle hodnocení dobového anglického i španělského tisku ho odehrál dobře. Přesto ho Vengloš k závěrečnému střetnutí proti Francii vůbec nenominoval.

„S odůvodněním, že jsem porušil životosprávu. Prý jsem se přejedl zmrzliny, což byl naprostý nesmysl. Nepatřil jsem holt mezi jeho oblíbence, a i proto jsem skončil v reprezentaci už v osmadvaceti. A to jsem měl v Düsseldorfu po postupu do bundesligy výbornou formu. Satisfakcí pro mě byl přátelský zápas československého nároďáku s Německem v květnu roku 1990 hraný právě v Düsseldorfu. Když měl náš trenér z Fortuny Ristič na tiskové konferenci po utkání vyhlásit nejlepšího hráče československého týmu, pronesl do televizních kamer: Ten seděl vedle mě na tribuně."

Byla toho spousta, na co Pavel Chaloupka v dalším díle Kopaček na hřebíku vzpomínal a o čem otevřeně mluvil. Samozřejmě i o životě po kariéře, o práci nočního hlídače, o čekání na důchod, o rentě, která mu bude chodit z Německa, kde po odchodu z Bohemky nakonec prožil dvanáct let.

Tohle vyprávění stojí opravdu za to.