Článek
„Šít jsem samozřejmě neuměl, jsem vyučený elektrikář, i když jsem ho v životě nedělal. Vždy mě ale bavilo dělat rukama, hodně jsem si sám udělal i na baráku. Baví mě nad prací přemýšlet, takže mě sedlařina oslovila. A musím říct, že jsem se to celkem i rychle naučil. Začalo mě to bavit. Navíc jezdíme po koních a měříme je, protože děláme sedla na míru. Je tam i kontakt se zvířaty, které mám rád, i s lidmi, což mě naplňuje," líčí Hauzr v podcastu.
Vypráví také o slavném utkání s Liverpoolem, opilé cestě za prvním titulem, myslivosti či o tom, jak po prohře s Dinamem Bukurešť v noci dostal s Nezmarem „čočku" od majitele Liberce Karla i proč trenéři trnuli na tréninku při jeho vyhecovaných soubojích s Nezmarem, ve kterých oba pokračují i dnes jako amatéři při vzájemných hokejových zápasech.
„Jsem proti němu vždy hrozně motivovaný. Vždycky jsme proti sobě na tréninku šli. Naše souboje byly vždy na krev, trenéři zavírali oči, když viděli, jak se blížíme k sobě a nikdo z nás neuhnul," říká a dodnes si vybavuje jeden zákrok, po kterém honil Nezmara po hřišti s krvavou nohou a chtěl s ním srovnat účty.
„Jednou v zimě na soustředění jsme v Bedřichově hráli na škváře, která byla celá pod ledem. Nikdo si nevzal kopačky se šroubky, se kterými se tehdy hrálo. Jeden balon za obranu zůstal stát ve sněhu. Přilítl jsem tam, že mu na balon dám šlapák. Jenže ten zmetek dal nohu výš a já měl na holeni otisknutých osm šroubů... To jsem ho pak honil po hřišti, že ho zabiju," vzpomíná s úsměvem Hauzr.
Více z památných dob Slovanu už v podcastu Kopačky na hřebíku...
