Příběhy o Jágrovi, o jeho ceremoniálu i následném trpkém návratu do kladenské reality

Byl to tuze povedený večer. Penguins připravili pro Jágra tři videa s unikátními záběry, v jednom z nich třeba zveřejnili, jak 18letý jinoch si v Pittsburghu vybíral džíny.

Vrchol ale přišel během Jágrova proslovu: „Byl neskutečně vyvážený. Podělil se o zážitky, byly tam vtipy i osobní vzkazy spoluhráčům i mamince, která to neskutečně prožívala. Vyvážil to, aby se to nepřeklopilo do sentimentu,“ uvedl reportér Sport.cz Marek Burkert. A jeho kolega Robert Sára přidal: „Byl to typický Jaromír Jágr. Kdo ho známe z rozhovorů, tak víme, že v nich mísí humor a nějaké hlubší, často až filosofické myšlenky. Tady to byl ideální mix.“

Burkert pak porovná ceremoniály tři předchozích Čechů, jimž se v NHL dostala stejné pocty. „Zaujalo mě, jak se posouvala jejich délka. U Dominika Haška to bylo za 10 minut hotové. U Milana Hejduka to trvalo tak půlhodiny a pak byl extrém Patrik Eliáš, kde to bylo na hodinu a půl. Byť on i rodina si to užili. U Jaromíra Jágra to bylo tak akorát a on se mezi těmi českými hráči zařadil na první místo.“

Oba redaktoři vzpomínají na Jágrovy začátky v Pittsburghu i na jeho vrcholnou éru. Přidávají také osobní zkušenost a vracejí se do 90. let. Když zápasy z finále Stanley Cupu běžely na dnes už neexistujícím kanále OK3, jehož dosah však byl mizerný, a tak jsme v televizi mezi zrněním viděli spíše jezdící duchy.

Burkert přidává historku Ricka Toccheta, jenž vzpomínal, jak se na jedné Jágrově oslavě narozenin sešlo asi tisíc lidí, z čehož 950 bylo dívek. „Paní Jágrová odháněla fanynky, někdy striktně. A když se mu motala hlava ve hvězdách, tak ho s tátou dokázali vrátit zpět,“ říká Burkert.

Redaktoři zároveň rozebírají, že to pro Jágra byl tak trochu únik ze smutné kladenské reality, kde teď čelí kritice fanoušků i médií. Že je baráž pro jeho Rytíře nevyhnutelná a zda – když mluví o tom, jak by měl člověk dělat práci, kterou miluje, jinak zabíjí život – on skutečně samotné vedení hokejového klubu miluje.