Češky bych pískat nechtěla, tvrdí hokejová rozhodčí před svou čtvrtou olympiádou

V dětství se věnovala krasobruslení. Po přestěhování do Prahy si na výzvu svého otce, zkušeného rozhodčího, vzala píšťalku a oblékla pruhovaný dres. Zuzanu Svobodovou tahle role chytila a postupem času se dostala až na vrchol.

Nyní čtyřicetiletá žena byla poprvé na olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010. „První zápas jsem měla mezi Kanadou a Slovenskem a přišlo tam hodně diváků. Když jsem jela na led, tak se mi úplně klepala kolena a říkala si, kde to jsem,“ vypráví.

O čtyři roky později v Soči už dostala důvěru ve finále mezi Kanadou a USA. „Každý chce pískat finále. Byli tam tehdy i rozhodčí z NHL. Když jsme pak přijeli po zápase na hotel, všichni tleskali. To byl moc příjemný zážitek,“ vzpomíná Svobodová.

Ta pak ještě zažila atmosféru ZOH 2018 v Pchjongčchangu, teď se vydává do Itálie už na svou čtvrtou olympiádu. Nyní už však ne na čáře, ale jako hlavní. Do této role při tom přešla teprve před třemi lety. „Bude to znovu obrovský zážitek. Budu třeba jezdit k videím a hlásit rozhodnutí do celé haly,“ nastiňuje Svobodová.

Tu v Itálii podpoří jak manžel, extraligový rozhodčí Jiří Svoboda, tak jejich dvě dcery. „Pro holky to určitě bude také skvělý zážitek, když uvidí olympijské kruhy a oheň,“ zmiňuje. Kromě atmosféry se těší také na italskou kuchyni, kterou má ráda, a na kamarádky z řad rozhodčích.

Méně už je nadšená z novinky, kdy Mezinárodní hokejová federace umožňuje, aby rozhodčí posuzovali zápas své země. „Češky bych pískat nechtěla. Je to strašně těžké a nepříjemné. Člověk musí vždy zůstat neutrální,“ vysvětluje Svobodová a dodává: „Ale jinak držím našim hokejistkám palce a přála bych jim úspěch. Stejně tak i dalším českým sportovcům.“

Svobodová v pořadu Ženské podání také přiblížila, jak ji podporují otec a manžel coby zkušení rozhodčí nebo jak se vyrovnává s tlakem a pokřiky fanoušků z tribun.