Článek
Hrajete spolu třetí rok. Jste teď v největším laufu?
Nouza: Úplně to tak nevnímám. Jsou tu nové věci, užívám si být v daviscupovém týmu. Ale co se týče herní pohody, tak je to spíš další krok na naší cestě. Mám pocit, že se stále zlepšujeme. Odehráli jsme dobrý turnaj v Melbourne. Předtím jsme měli na dvou přípravných turnajích smůlu, takže myslím, že to může být ještě lepší.
Rikl: Péťa řekl všechno správně. V Austrálii jsme předvedli dobré výkony, porazili jsme dobré páry, což je super. Teď je to další krok. Všechno je pro nás tady nové, učíme se. Uděláme maximum, abychom něco předvedli.
V deblovém žebříčku už jste v top 50. Dostanete se už na tisícovkové turnaje?
Nouza: Je to lepší, ale není to jistota na všech turnajích. Ještě by to chtělo tak deset patnáct míst nahoru. Pak už se ten program dělá úplně jednoduše. Teď jsme na hraně v Indian Wells, první pod čarou v Dauhá… Pořád si ještě nemůžeme úplně vybírat. Záleží, kam se dostaneme.
Kdy vám došlo, že můžete být společně dobří?
Rikl: Napadlo mě to. Bylo to něco, za čím jsem šel. Věřil jsem, že něčeho dosáhnout můžeme. Určitě jsem ale nepočítal s tím, že to bude tak rychlé nebo že se dostaneme do Davis Cupu.
Vy jste se, Patriku, narodil v Bradentonu na Floridě a máte i americké občanství. Vybral jste si ale Česko, a ne USA, jako třeba Sebastian Korda nebo Martin Damm junior, proč?
Rikl: Když jsem byl mladší, tak se to řešilo, ale já jsem měl vždycky v krvi převážně Česko. Chtěl jsem ho vždycky reprezentovat, takže to bylo jednoduché.
Už taky máte dva deblové ATP tituly. Třeba Adam Pavlásek na ten premiérový pořád čeká.
Rikl: Pozor, Adam hrál finále tisícovky!
Nouza: To je jiný level. Asi bych to nesrovnával, že něco máme a Adam ne. On je skvělý hráč. Pamatuju si, že pro mě osobně byl ten první titul v Marrákeši hodně emotivní. Byl to tehdy vrchol mojí cesty. Vždycky, když vyhrajete turnaj, je to skvělý pocit. Je to jiné než dojít daleko na větším turnaji, protože končíte týden výhrou. Doufám, že nám tituly budou přibývat.
Oběma vám je 27, vybavíte si, kdy jste se viděli poprvé?
Rikl: Už na turnajích v Česku pro nejmenší tenisty.
Nouza: Asi v sedmi nebo osmi letech. První setkání si úplně nepamatuju. Pamatuju si zápasy v mladších žácích. Byl jsem o ročník výš než Páťa, takže jsem byl třeba už top 3 v ročníku v republice a Páťa byl v žebříčku mírně pode mnou. Ale věděli jsme, že je hodně šikovný. A dostal jsem od něj v semifinále dvakrát 6:0 a 6:0. Pak jsem ho taky někdy porazil, ale tenhle zápas mám bohužel dost v paměti.
Máte mezi sebou někdy ponorku?
Rikl: Neřekl bych. Bereme to profesionálně. Když se společně sejdeme na turnaji, uděláme maximum, abychom ho vyhráli. A potom jedeme dál.
I profíci se můžou někdy pohádat…
Nouza: Jsou v tom emoce. Ale je to naše práce. Za ty dva roky jsme se hodně zlepšili, vždycky si to vyříkáme. To je podle mě největší posun oproti době, kdy jsme začínali.
Společné zájmy vás spojují?
Rikl: Řekl bych, že jsme hodně rozdílní, každý úplně jiný. Třeba v těch zájmech. Možná proto to tak funguje. Já jsem třeba fanoušek aut, což Peťa úplně není.
Nouza: Neřeším to. Stačí mi něco, co mě doveze z bodu A do bodu B.
Rikl: Mám rád kafe, Peťa má rád čaj.
Nouza: Ty máš rád kočky, já psy.
Rikl: Já mám rád kyselé okurky, Péťa ne. Asi takhle!
Není úplně běžné, že deblový pár vydrží přes dva roky.
Nouza: To není. Ale když jste třeba v deblu osmdesátí na světě, jinak to skoro nejde se dostat tam, kde jsme my. Buď jste extrémně výjimečný, že to dokážete utáhnout sám. Ale ta úroveň je fakt vysoká, a když se někam chcete dostat, tak je to úplně o něčem jiném, když máte vedle sebe někoho, s kým můžete trénovat a s kým jdete tu cestu. Podle mě je to mnohem výhodnější.
Rikl: Péťovi jsem samozřejmě vděčný. Díky němu jsme se dostali na challengery. Tehdy jsem hrál nějaké futures a rozhodoval jsem se, jestli vůbec budu hrát debla, nebo ne.
Máte nějaké mety, třeba top 10?
Rikl: Tenhle rok bychom se chtěli dostat přímo na tisícovku, aniž bychom byli náhradníky. Ale přímo rankingové cíle si úplně nedáváme.
V ATP Race jste po Australian Open desátí, Turnaj mistrů by vás nelákal?
Nouza: Možná někde vzadu v hlavě to máme, že bychom se tam jednou rádi dostali. Byl by to určitě splněný sen. Ale musíme jít postupně.
V top 10 čtyřhry je spousta třicátníků, ale i čtyřicátníci. Pořád jste dost mladí.
Nouza: To je pravda, stále se učíme. Na okruhu jsou deblisti, kteří hrají už třeba patnáct let. Mají nevýhodu v tom, že nejsou tak pohybliví, ale zase vždy vědí, co mají v důležitých momentech dělat. Snažíme se to okoukávat a sbíráme zkušenosti.
Dá se říct, kdo je u vás šéfem na kurtu?
Nouza: Je to zápas od zápasu. Jednou se cítí líp jeden, pak ten druhý. Asi už víme, v čem máme silné stránky a v čem trochu slabší. Ale neřekl bych, že by byl jeden šéf.
Platí charakteristika, že Petr je síla od základní čáry a Patrik je ten šikovný na síti?
Rikl: S tím souhlasím, asi by to tak mělo být.
Nouza: Páťa hraje často rychleji než já! Zase kdybychom byli oba hromotluci, tak to taky nebude tak fungovat. Páťa je fakt šikovný, to uvidíte v zápase. A já se ho snažím doplňovat. Snažím se být solidní na podání, to je můj nejsilnější úder. Od podání a returnu se v deblu všechno odvíjí.
Jako kluci jste zápasy Davis Cupu sledovali?
Nouza: Byl jsem s rodiči ve Španělsku na finále v roce 2009. A pak si pamatuju finále v roce 2012 v O2 areně, to bylo neskutečné.
Sbírali jste taky někdy na zápasech?
Rikl: Co si vybavuju nejvíc ze své sběračské kariéry, tak jsem sbíral v O2 areně, když tam byla exhibice se Samprasem a Štěpcem.
Co deblové vzory, máte?
Nouza: Když se dívám na některé zápasy, tak jsou to ti nejlepší, což jsou Bryani. To je takový ideál, jak se má debl hrát. Ale že bych k někomu vyloženě vzhlížel, to asi ne.
Rikl: Třeba na okruhu jsou dobří Heliövaara a Patten, se kterými jsme teď hráli na Australian Open. Je neskutečné, jak skvěle jsou sehraní a jak vysoký mají level. A přesto jsme je dokázali porazit.
Tak teď hurá na Švédy, budete nervózní?
Nouza: Asi trochu jo. Ale na daviscupovou premiéru se těšíme oba. Pro mě byl vždycky sen si zahrát takhle doma. Budu tady mít i rodiče a všechny ostatní, takže doufám, že tu energii z publika přetavíme v dobrý výkon.
Kolik lístků jste potřebovali?
Oba: Dohromady asi třicet!
