Článek
Na loňském US Open si dvojnásobná grandslamová finalistka zranila v zápase s Italkou Jasmine Paoliniovou levý kotník tak vážně, že s ním musela na operaci. A letos v květnu ještě na jednu.
„Má to cenu?“ ptala se sama sebe, když se v září neúspěšně pokoušela o comeback na menších turnajích v Portugalsku a v Turecku. „Už jsem si říkala, že se na grandslamy nevrátím vůbec. Tam to bylo fakt blbé a zvažovala jsem, jestli mi to za to stojí. Nebolela mě jen noha, ale i záda a ruka. Bolelo mě úplně všechno. To jsem si říkala, jestli to má celé smysl,“ líčila před odletem do Melbourne Plíšková.
Během pár týdnů už to viděla zase trochu jinak. „Má to cenu!“ napovídal jí hlas v hlavě. „Dala jsem tomu prostor a odstup, začala jsem trénovat jinak, a proto jsem si řekla, že bych ještě chtěla ten začátek roku zkusit.“
Vzhledem k dlouhé zdravotní pauze může Plíšková vesele využívat chráněný žebříček. Na tom aktuálním se totiž od nešťastné události na Flushing Meadows svezla ze 44. na 1054. místo…
Australskou tour, kam vyrazila s manželem Michalem Hrdličkou, rozjede v Brisbane, následuje turnaj v Adelaide a pak dvanáctý start v hlavní soutěži Australian Open. „Těším se o to víc, že jsem v Austrálii loni nebyla. Předpokládám, že se tam už po kariéře nepojedu podívat. Velká očekávání ale nemám.“ Není divu, po tak dlouhé herní pauze.
Plíšková nemohla nohu zatěžovat a fyzička zmizela. Ale na lednové zápasy je prý nachystaná slušně. „Na podzim jsem začala moc brzo. Noha nebyla vůbec ready, ani tělo. Chytly mě taky hned záda. Ale teď jsem odehrála celý prosinec bez většího problému. Zápasy jsou samozřejmě něco jiného a ty mi teď extrémně chybí. Nedělám si vůbec iluze, uvidíme, co tělo. Ale věřím, že připravená jsem.“
Že by se neměl konat žádný výbuch, jí naznačila tréninková utkání. „Hrála jsem dvakrát s (Jekatěrinou) Alexandrovou (10. na světě), s Miou Pohánkovou (3. juniorka světa), Nikolou Bartůňkovou (129.), Katkou Siniakovou (48.)… Skoro všechny sparingy dopadly dobře, což je příjemné překvapení. Většinou jsem sparingy prohrávala, ale teď to nebylo špatné. Když jsem se vracela na podzim, tak jsem hrála všechny šíleně, nevyhrála jsem jediný set, takže už jen teď mám z tohoto srovnání lepší pocit.“
Sama Plíšková ovšem ví, že do Austrálie jako hráčka letí naposledy. Co bude po návratu z jižní polokoule, ale nemíní předjímat. Další turnaje? Nebo už definitivní konec kariéry, kterou zdobí sedmnáct vyhraných turnajů WTA…?
„Teď ty cíle mám hodně malé. Nechci říct, že se jedu zúčastnit, to ne, ale nebudu nasazená, tak si nechci dělat nějaké přehnané nároky. Prozatím bude stačit, když to odehraju bez bolesti a zápasy dohraju. Jakmile jste jednou ve špičce, tak je ale těžké si dát za cíl uhrát někde kolo. Zároveň chci být soudná a vím, že je to těžké se vracet po takovémto zranění.“
Dvojče Plíškové a bývalá tenistka Kristýna je už dvojnásobnou maminkou, s fotbalistou Dávidem Hanckem má dva syny, kterých si jejich teta hojně užila během Vánoc. „Ze ségry je teď hospodyňka,“ usmívala se Plíšková. Kdo ví, za rok z ní už třeba bude také.
V únoru si každopádně s manželem Michalem, který je zároveň jejím manažerem, udělají inventuru, zda je záhodno kompletní sezonu 2026 strávit na kurtech. „Nechci se nějak trápit, pokud bych fyzicky neměla být v pořádku, tak to za mě nemá smysl. Chci hrát jen v případě, že budu hrát bez bolesti a bude mě to bavit,“ prohlásila Plíšková.
