Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Grandslamový comeback pětatřicetileté Češky se odehrál na „sedmičce“ a Kvitová v něm dokázala, že je v lepší pohodě než bezprostředně po svém únorovém návratu. Manžel a kouč Jiří Vaněk mezitím zasedl v rohu kurtu, o synka Péťu se starala švagrová. „Celé to prospal, budeme si muset promluvit,“ žertovala Kvitová, která si z výsledku určitě netrhala žíly. V letošním roce má bilanci 1-5.
Od začátku přitom střídala tvrdé forhendy s nevynucenými chybami. I když v prvním setu byl jejich poměr ještě přijatelný. Kvitová navíc soupeřku dvakrát brejkla a hned měla set k dobru. Při jedné z vítězných výměn také skupinka dětí hned nadšeně skandovala: Let’s go Petra!
Podmínky pro nátlakovou hru ale nebyly ideální. Foukalo, začalo nepříjemně poprchávat. Vítr, déšť a horší pohyb se pak projevily i na výsledku druhého dějství.
„Bylo to všelijaké. Ty balony přestaly létat a nebylo to úplně ono. I ve třetím setu začalo ještě trochu mrholit. Byl i velký vítr, který se točil. Ale tohle je Paříž. Přijde mi, že co sem jezdím, tak je to takhle.“
Na turnaji v Římě navíc českou hráčku postihlo nepříjemné zranění achilovky. „Měla jsem hrát v 11 (s Džábirovou). V rozehrávce před zápasem jsem se vytočila na volej a píchlo mě zezadu v achilovce. Odkulhala jsem z kurtu a konec. Naštěstí jsem odešla po svých, ale nic moc,“ líčila momenty, po nichž na deset dnů vypadla z tréninku. Na zápas s Golubicovou ale byla v rámci možností připravená.
„Cítím se tak nějak normálně. Jsem ráda, že jsem zvládla odehrát tři sety. Výsledku je samozřejmě škoda, los byl určitě přijatelný. Ale jsem ráda, že antuka je za mnou, a věřím, že se mi přihodí něco lepšího na trávě,“ dodala Kvitová, která si před Wimbledonem střihne ještě turnaje v Nottinghamu a v Queen’s Clubu.
Ke cti dvojnásobné wimbledonské šampionky budiž připsáno, že se proti Golubicové ještě snažila hecnout a vrátila se do hry. Až do desáté hry, kdy jako první ve třetí sadě přišla o servis. Sto minut strávených na dvorci se tak nakonec ukázalo jako maximum Kvitové na French Open.
„Už mám taky nějaký věk. Tenis se se mnou táhne hodně dlouho. Snažím se to brát jinak, trošku s nadhledem. Porážka samozřejmě mrzí, ale nemůžu od sebe čekat zázraky. Antuka vám nedá nic zadarmo,“ tvrdila. „Tělo není v nejlepší kondici a doufám, že brzo bude, už je to deset měsíců po porodu. To ženské tělo je vůbec zvláštní… Nezvednu váhu, co jsem zvedla, neodběhám, co jsem běhala. Kvantita a kvalita je jinačí,“ uznala.
I po zápase s Golubicovou se hned na sítích rozjely diskuse, zda to má dvojnásobná grandslamová vítězka zapotřebí, zda jí to za to stojí, proč tak hazarduje s pověstí…
„Nevnímala jsem to, ale pak mi nějací lidé něco řekli. A když jsem pak ještě něco četla, tak opravdu nevím, co na to říct. To je jejich problém. Kdyby mě to nebavilo, tak tady nejsem. Je strašně těžké soudit někoho jiného, když nevíte, co se děje a neděje. Nevím, jestli to říkali i Rafovi (Nadalovi), jestli to má zapotřebí, když ke konci kariéry nehrál tak dobře. Takže si myslím, že lepší je nesoudit,“ dupla si Kvitová.
