Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Předloňská finalistka Roland Garros byla od Miami dva měsíce mimo hru kvůli pochroumanému zápěstí. Ale tentokrát to není pravé jako loni, nýbrž levé. Ovšem podobný problém.
„Chtěla jsem tu hrát, pořád jsem čekala, jestli se mi to zápěstí zlepší. Jeden den to jde, další je to zase horší. Nevěděla jsem, jestli budu moct hrát svůj obouručný bekhend. Bohužel v posledních dnech zranění dost bolelo, takže jsem to nezvládla. I tak jsem si říkala, že s čopem mám šanci. Ale zrovna proti téhle soupeřce ta hra neseděla. Dobře servírovala, hrála rychle. Těžký…,“ litovala Muchová po třísetové přetlačované s Američankou Alycií Parksovou - 3:6, 6:2, 1:6.
Nastoupit do grandslamového turnaje bez funkčního základního úderu je tedy odvaha. „To ale nebyl takový problém. Spíš jsem nehrála dlouho zápas, chybí mi sebevědomí, nejsem vyhraná. To mi taky nehrálo do karet. A ještě k tomu jdu na kurt a nemám bekhend. Bylo to silné kafe, i tak jsem si pořád věřila. Ale prostě to nešlo.“
Muchová je tenistka pro největší turnaje. Semifinále hrála na Australian Open i US Open (2×), ve finále French Open těsně nestačila na Igu Šwiatekovou. Taky už byla osmá na světě. Ale pak následuje pád. Kvůli zdraví.
„Mrzí mě to, vždycky se snažím najít nějakou cestu. Ale je to na prd… Zase jsem se dostala do stavu, kdy nemůžu hrát úplně naplno. Budu se to snažit nějak vyřešit, abych ještě do téhle sezony mohla naskočit se svým normálním bekhendem. Ale po pravdě teď nedokážu říct, jestli budu, nebo nebudu hrát.“
Přihlášené má ale turnaje v Queen’s Clubu, v Berlíně, Wimbledon… Než travnatá sezona vypukne, zkusí se dát do kupy, i když ví, že to bude pekelně složité. „Zkusím tomu dát 150 procent a budu doufat, že bekhend zapojím,“ věří Muchová.
Muchova I know you only have one functioning wrist but you have to win this match pic.twitter.com/LbYT0rkcCf
— Owen (@kostekcanu) May 27, 2025
Jestli by byla lepší konzervativní léčba, nebo chirurgický zákrok, se ale od nikoho nedozvěděla. „Pravé zápěstí jsem řešila konzervativně půl roku a potom to stejně skončilo operací. Ale operace je pro mě vždycky až poslední možnost, nechce se mi na ni, budu zkoušet ještě nějaká alternativní řešení. Ale když nebudou fungovat, budu muset zase na sál…“
