Článek
V nich si na konci května odbyla úspěšnou premiéru v Paříži na Roland Garros. Bez ztráty sady prošla kvalifikací, následně peklem úvodního kola s Francouzkou Chloé Paquetovou, aby zjistila, že dokáže potrápit pozdější vítězku turnaje a světovou dvojku Američanku Coco Gauffovou. A vyhraná stopětadvacítka v Itálii dodala české tenisové naději další extra motivaci.
Láká vás co nejdřív překonat magickou hranici první stovky?
Samozřejmě (směje se)! Koho by to nelákalo? Ale nestresuju se z toho. Beru to turnaj po turnaji, zápas po zápase. Když budu hrát dobře a zlepším nějaké věci, tak se tam dostanu. Hlavně chci být zdravá, pak se můžu dál zlepšovat.
Jedete ještě na vlně z Paříže? Dá se to tak říct?
Asi jo. Před Roland Garros jsem hrála dost špatně, pak se to ale nějak zlomilo a teď jsem na Paříž navázala. Porazila jsem dost slušné soupeřky, výsledkově jsem to občas až nečekala, takže jsem s mým tenisem spokojená. Až ve finále (s Barborou Palicovou) nebyl můj výkon takový, jaký jsem si představovala. Ale hrálo se o titul WTA, tak je asi normální, že je člověk nervózní.
Když se ještě vrátíme k Paříži, překvapilo vás, že ženskou dvouhru ovládla právě Američanka Gauffová, která vyřadila vás i Marii Bouzkovou?
Určitě to byla jedna z favoritek, vždyť je druhá na světě. Ale upřímně jsem si myslela, že vyhraje spíš Aryna Sabalenková. Když jsem koukala na finále, tak jsem to prožívala nějak víc než obvykle. Ale trenér říkal, že to je normální, když jsem tam byla a hrála proti Gauffové.
Grandslam je vždycky velké vypětí fyzické i psychické. Stačila jste před odletem do Itálie nabrat síly?
To se celkem pobavíte, protože já ten turnaj v Gradu vůbec neměla hrát! Ale to se přece říká, že neplánované věci jsou ty nejlepší. Po Roland Garros jsem měla volno tak den dva, ale pak už jsem šla trénovat a navrch jsem dělala kondici, takže jsem byla kaput. Na poslední chvíli jsem měla dostat kartu do kvalifikace na dvěstěpadesátku na trávě, ale těsně před odletem jsem zjistila, že mám přihlášené Grado… Trochu jsem zazmatkovala, no. Takže jsem nakonec musela do Itálie. Přitom fyzicky jsem byla docela vyřízená, což se projevilo ve druhém zápase, ale naštěstí to dobře dopadlo.
To bylo zrovna utkání s Mexičankou Renatou Zarazuaovou, která je 75. na světě. To je cenný skalp.
Já si cením každé výhry, tam nebyla lehká soupeřka. Každý ten zápas byl něčím specifický. Jednou jsme hrály odpoledne, pak night session. Lišily se podmínky, někdy foukal nepříjemný vítr, ale porazit hráčku kolem sedmdesátého místa se cení.
V Paříži vás po zápase s Gauffovou (2:6, 4:6) mrzelo, že jste nepředvedla to nejlepší, co ve vás je. Jak to bylo v Itálii?
Já si myslím, že jsem hrála o něco líp než v Paříži. Máte pravdu, že s Coco jsem moc chtěla ukázat co nejlepší výkon. Ale v Gradu jsem ze zápasů měla dobrý pocit.
Po zkušenostech z Paříže jste si víc věřila, hrála uvolněněji?
Asi jo, cítila jsem se jistější. Před prvním kolem jsem nebyla vůbec nervózní, až mi to přišlo divné. Určitě mi pomohlo, že mám letos odehraných hodně zápasů (bilance 30-7). Probírali jsme to i s trenérem, že jsem víc sama sebou. Zápas s Coco mi ukázal, co ještě musím vylepšit, abych se posunula výš.
Co finále? Jak vůbec zvládáte zápasy proti Češkám? Tady navíc proti hráčce ze stejného klubu.
Nervozita se dostavila. Ten zápas byl vyloženě o hlavě. Hrát proti soupeřce ze Sparty není příjemné, ale snažím se soustředit na sebe a nepřipouštět si, že je proti mně Češka. Tady to byla spíš „prestižka“. Hrály jsme s Barčou proti sobě v bundeslize před Paříží. Tam jsem vyhrála, tak jsem si jen přála, aby to dopadlo stejně.
Jaký je teď váš nejbližší program?
Skoro nebudu doma, možná tak den. A pak už vyrážíme do Wimbledonu, kde půjdu do kvalifikace.
Také byste měla hrát v červenci na Spartě Livesport Prague Open, těšíte se?
Moc. Když přijdou lidi a fandí, tak nás to posouvá všechny. Snad doma ukážu co nejlepší formu.
