Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Diváci na centrkurtu kromě vrcholu středečního ženského programu aplaudovali při sledování mobilů i gólům anglické fotbalové reprezentace v zápase MS proti Kongu. „Já myslela, že ten potlesk byl pro nás,“ divila se Krejčíková, která však soustředěně došla k výhře, i když proměnila až sedmý mečbol.
Jak je po takovém vítězství?
Samozřejmě se cítím unavená. Takhle dlouhé utkání (2:44 hodiny) jsem nehrála už hodně dlouho. Hrát proti Mirře je velmi těžké, před pár týdny ovládla French Open. Jsem opravdu hrdá a šťastná, že jsem to zvládla a dokázala získat ten poslední bod.
Poslední dva gamy byly jak z nějakého hollywoodského filmu, jak jste je ustála?
Mirra je obrovská bojovnice. I když jsem vedla 5:2 a pak 5:3 a měla 40:0, věděla jsem, že bude vracet míče zpátky a nenechá mi nic zadarmo. Že ten úplně poslední bod si musím uhrát sama. I když jsem zápas nedoservírovala a stav byl 5:4, pořád jsem ale věřila, že na ni dokážu při jejím podání zatlačit, dobře returnovat a zápas ukončit.
Na konci už byla Andrejevová z vaší hry dost frustrovaná, vnímala jste to?
Hrály jsme spolu už mnohokrát, takže vím, jak se chová. Viděla jsem spoustu jejích zápasů, takže jsem tušila, co čekat. Na druhou stranu stojím na opačné straně sítě a snažím se soustředit hlavně na sebe, na své body a na to, co musím na kurtu udělat. To je pro mě nejdůležitější.
Při vašich mečbolech to párkrát vypadalo na auty z Rusčiny rakety. Jak jste to zvládla mentálně? O někoho by se asi pokoušel infarkt.
Abych byla upřímná, mám raději starý styl. Preferuji klasický systém s čárovými rozhodčími a možnostmi výzev. Teď máme nový systém, nedá se s tím nic dělat. Někdy ale stojím přímo u míče, vidím dopad a jsem překvapená, že se nehlásí aut. Jsem k čáře nejblíže a vidím, že to bylo venku. Jenže elektronika mlčí, umpireový rozhodčí s tím nic neudělá a na obrazovce se pak ukáže, že to byl dobrý míč. Tak to prostě je a musím se s tím smířit.
Co byste řekla, že bylo vaší největší zbraní v zápase?
Svou strategii úplně prozrazovat nebudu. Věřím, že s Mirrou nehraji naposledy. Je na okruhu teprve nějaké tři roky a už jsme spolu hrály pětkrát, jako bychom se přitahovaly.
Váš wimbledonský stylový mix zase slaví úspěchy, co byste z něj doporučila svým následovnicím?
Musí to vycházet přirozeně z vás, z vaší osobnosti. Důležité je být zapálený, chodit každý den na kurt a pracovat na slabinách i na přednostech. Rozhodně bych ale netvrdila, že existuje jediný správný styl.
V průběhu druhého setu to vypadalo, že máte potíže s břichem, není to problém směrem k dalšímu průběhu turnaje?
Píchalo mě v boku. Je to trochu složitější. Tím, že jsem byla nemocná, tak jsem špatně dýchala a kašlala. Do toho jsme trénovali, takže mi celé tělo zatuhlo. Teď na tom pracujeme, abychom to uvolnili, ale chce to čas.
V kariéře už jste zažila dost podobně bláznivých zápasů. Kam byste zařadila tenhle?
Žebříček nemám. Je to zkrátka další dramatický zápas jako na houpačce. Mám obrovskou radost, že se mi ho podařilo vyhrát a ubojovat. Takového vítězství si nesmírně cením.
Když vidíte, jak vás podporuje váš tým v čele s koučem Jiřím Novákem, jak vám u toho je?
Podpora z boxu je naprosto klíčová. Jsem moc ráda za lidi, které kolem sebe mám. Celé tři hodiny tam seděli, fandili mi, drželi palce a snažili se mi pomoct. Jejich povzbuzování mi dodávalo energii a víru, že to nakonec dobře dopadne.
