Článek
Bělehrad (od našeho zpravodaje) - Radostí bouchla do lodi a svalila se dozadu ke své parťačce. „Já málem začala brečet ještě, než jsme projely cílem. I během závodu jsem si říkala, že někde odpadne. Nevím kdo, ale já to být nechci. A pak jsem viděla, že je ta jedna posádka za námi,“ popisovala 24letá Flamíková. Italkám v závěru došly síly, a tak Češky měly jistotu poslední postupové pozice.
Ale do náročné bitvy musely dát veškerou energii, však po vyveslování Flamíková sbírala síly v českém stanu nedaleko závodiště na řece Sávě. „Šíleně to bolelo. Ale říkala jsem si, že už je to za mnou a nikdy to tak hrozné nebude,“ přiznávala úlevu, že dodatečnou olympijskou kvalifikaci za rok v Lucernu o poslední dvě místa budou moct sledovat v klidu na dálku.
„Ty nervy byly obrovské. Spadla nám skála ze srdce,“ přitakávala 28letá Novotníková. Období mezi semifinále a finále B bylo velkým testem nervových soustav…
„V pátek večer jsem nemohla usnout. Hlavou se mi honily různé scénáře, co budu dělat, když budeme po startu poslední, nebo první… Pak jsem si řekla, že je vlastně úplně jedno, kdo jak vyrazí, ale důležité je, kdo tam bude, až protneme cílovou čáru,“ líčila Flamíková.
„Tady už rozhodují malé detaily, kdo se jak vyspí, nasnídá, dojde si na záchod… Ale kdybychom nebyly nervózní, tak je to taky špatně,“ ví Novotníková.
Radka Novotníková (vlevo) a Pavlína Flamíková v semifinále světového šampionátu v Bělehradě.
Blonďatá veslařka z Hodonína Flamíková a černovláska Novotníková, která absolvovala čtyři roky studia na kalifornské USC, se daly dohromady před třemi lety pod vedením Tomáše Kacovského, jenž v minulosti dovedl k olympijskému i světovému zlatu Mirku Knapkovou.
„Od začátku jsem si říkala, že chci v téhle disciplíně na olympiádu,“ přiznává Flamíková. Jenže přišla komplikace v podobě vleklého onemocnění její parťačky, která musela vynechat prakticky celou sezonu.
„Pak bylo na mě, abych se fyzicky zase dostala tam, kde jsem byla. Bylo to dost náročné, i v předchozí sezoně mě to dost limitovalo,“ líčí Novotníková. Nicméně loňské sedmé místo na mistrovství světa v Račicích ukázalo, že jsou na správné cestě.
„Teď už je třeba se jen ideálně sehrát. Dvojka je někdy nepříjemná disciplína, musíte se spolehnout na toho druhého, je to o nervy, někdy ho chcete škrtit,“ směje se. „Ale myslím, že jsme každým rokem sehranější víc a víc,“ pochvaluje si.
„Olympiáda byla pořád takový hnací motor, hlavně letos, když jsem toho někdy měla plné zuby a říkala si, proč to dělám. Ale měly jsme společný cíl a teď jsme na něj dosáhly,“ říkala s radostí v hlase Flamíková.
