Článek
Při premiéře disciplíny krátký slalom na Světovém poháru v Troji vyhrála na kanoi 23letá Gabriela s obřím náskokem 3,53 s před svou o tři roky starší sestrou. A na obou slalomářkách bylo vidět, že páteční odpoledne se zařadí mezi nesmazatelné zážitky jejich kariér.
Dětský sen splněn?
Martina: Nejen dětský, ale i pak dospělý. A že to vyšlo tady v Praze, je strašně krásné. Tohle jsme si moc přály.
Gabriela: Neuvěřitelný pocit, že to můžu s Marťou sdílet. Věděla jsem, že když byla první, tak to budu muset urvat, abychom si ten cíl splnily. A když se to povedlo, zalila mě velká radost.
Gabriela jela jako vítězka kvalifikace finále poslední. Jak jste, Martino, prožívala její jízdu? Neříkala jste si, i když si hodně vzájemně přejete, že by mohla být až druhá?
Martina: Gabča předvádí, že je pořád česká jednička, já jsem holkám v cíli říkala, že vyhraje o tři sekundy… Znám ji, vím, co v ní je. Jsem ráda, že se na ni dotahuju a můžeme se od sebe učit.
Druhá Martina (vlevo) a vítězná Gabriela Satkovy při slavnostním vyhlášení
V čem se na mladší sestru můžete dotáhnout?
Martina: Jsem sice starší, ale v našem sportu tři roky nejsou takový rozdíl. Každá jsme měly trochu jinou cestu, já si možná nevybrala tu nejlepší a teď se to snažím dohnat. Ale nejsem smutná, Gabča je nejlepší, jezdí se startovním číslem dva (podle světového rankingu). Jasně, byl můj sen jezdit také s takovým číslem, ale mně se to nepovedlo tak, jak bych chtěla.
Gabriela: Já myslím, že se porážíme navzájem. Marťa pořád říká, že já jsem jednička a ona dvojka. Já myslím, že jsme obě velké jedničky, jednou vyhraju já, jindy ona. Neřekla bych, že je někdo z nás lepší, a chci, aby to věděla i ona.
Máte spolu velmi úzký vztah, v čem se lišíte?
Gabriela: Marťa je dobrá v organizaci.
Martina: Mně možná jdou věci okolo – jako zvládat složité situace.
Vy je, Gabrielo, tolik nezvládáte?
Gabriela: Já je spíš vytvářím. (směje se)
Martina: Je to na delší povídání. Jsme si hodně podobné, ale v dost věcech odlišné. Ale proto se doplňujeme a jsme si schopné pomoct v různých situacích.
Co vás tedy především spojuje?
Martina: Po sportovní stránce jsme obě dříčky, jsme bojovnice.
Gabriela: Ano, takové urputné. Nenecháme si něco vzít a vždycky jdeme přes mrtvoly, což je ve sportu důležité. Zatnout zuby a jít do toho.
Hecujete se před závody?
Gabriela: Marťa hecovat nepotřebuje.
Martina: Asi ne. Je to pro nás přirozené. Pro nás všechny sourozence (bratr Adam sbíral úspěchy ve sjezdu na divoké vodě) bylo všechno výzva, museli jsme se tak trochu prát.
Jak se vám v Troji zamlouvala nová disciplína? Kratší trať, méně branek…
Martina: Mně se líbí. Je to nová cesta, abychom měli víc disciplín, myslím, že i diváky to baví. Klasický závod mám ráda taky, ale když budou oba, tak to bude ideální.
Gabriela: Mě to také moc baví. Musíte víc riskovat a já na vodě miluju velké výzvy, ráda jezdím složitější kombinace. Je to all in, buď to vyjde, nebo ne.
Jako kanoistka i kajakářka jste odjela v pátek čtyři závodní jízdy, další vás můžou čekat v sobotu v klasickém závodě. Máte na ně dost sil?
Gabriela: Teď ne, ale do soboty času dost. Půjdu do závodů s dobrou náladou a ideálně, aby to dopadlo jako dnes. (úsměv) Tajně si to budu přát, ale je důležité zůstat na zemi a být trochu skromný.
