Článek
Tehdy byl mladíkem, který poprvé zjistil, že může vládnout kanoistickému světu. „I na kilometru jsem vedl skoro celou trať, až jsem z toho byl vyjukaný. Těsně mi zlato uniklo, ale bylo to pro mě takové usazení ve světové špičce a pak už jsem pokaždé chtěl získat medaili,“ vybavuje si.
Teď už je v jiné fázi života i kariéry. Přidal další dva světové tituly, olympijské zlato a doma ho vítá dvouletá dcera Emily. Nervy před závody ale pořád prožívá. „Tehdy jsem byl mladý kluk, který nic neřešil. Čím jsem starší, tím horší mi to přijde,“ přiznává.
„Dneska ráno jsem byl docela nervózní a stál v koupelně před zrcadlem,“ vyprávěl před pondělním odletem do Milána. „A říkal jsem si: Máš z nich respekt, jsi ve stresu. Ale co mají říkat oni? Ty jsi olympijský vítěz a oni z toho musí být mnohem nervóznější. To mě na pár minut uklidnilo, asi si to budu říkat častěji,“ usmíval se.
Má své osvědčené cesty, jak se stresu zbavit, přijít na jiné myšlenky. Třeba barevně vyvedené nehty před závody, s nimiž zamířil ke své manikérce.
„Říkala, že tady má metalízu, která se bude lesknout na sluníčku, pak tady dala růžovou, to jsem se podivil, ale říkala, že růžovou můžu, a pak tady smajlíky, aby byla dobrá nálada,“ přichystal drobnou exkurzi po svých nehtech.
Kanoista Martin Fuksa bude mít na MS v Miláně nové nehty
Na námitku, jestli stříbrná metalíza neevokuje druhé místo, zakroutil hlavou. „Já si to vysvětluju, že stříbrnou mám na nehtech, tak potřebuju jinou barvu,“ šibalsky se usmál.
Otec Petr s dědou Josefem, kteří ho provádějí kariérou jako trenéři, nad jeho nehtovou kratochvílí jen mávají rukou. „Už mě dlouhé roky neřeší. Dřív jsem si dělal různé účesy jako každý puberťák a já mám tu pubertu zastydlou, tak přišly nehty. Naštěstí mi to manželka toleruje,“ kvituje.
A dceři se obrázky na nehtech pochopitelně líbí. „Hlavně tady ten ohýnek, ten pořád sfoukává,“ ukazuje ještě jednu vychytávku. Manželka s malou Emily za ním vyrazí i přímo do Milána, takže odloučení nebude tentokrát dlouhé. „Vždycky dceři řeknu, že jdu pádlovat, ona řekne tak jo, dá mi pusu a jdu,“ vypráví.
Obšírnějšího vysvětlení se dcerka dočká od maminky. „Áňa jí říká, že táta jde vydělávat korunky, aby si mohla kupovat hračky, teď hlavně sliz. Takže taťka musí pádlovat, aby měla sliz,“ směje se.
Spíš než u dětí oblíbenou hračku, jejíž otisky na zdech jsou postrachem rodičů, má Fuksa před startem šampionátů v hlavě mnohem pevnější a cennější odměnu. Rád by zase vyměnil medaile, když si vždy ty nejčerstvější dává doma do skleněného stolu.
Jen olympijské zlato mělo odlišný osud. „To se tam neohřálo ani chvíli, protože jsem ho pořád někde tahal. Teď je myslím v pytlíčku od brýlí v knihovně, tak když si jdu pro nějakou knížku, vidím ten pytlík a říkám si, že tam snad furt je,“ líčí. „Na stole jsou teď medaile z mistrovství republiky, už je potřeba je vyměnit,“ plánuje.
