Článek
Krakov (od našeho zpravodaje) ‑ „Tehdy to bylo hustý,“ vzpomínal po posledním tréninku vodních slalomářů na břehu kanálu Kolna. A nemyslí tím zdaleka jen svoji pouť za zlatem.
„Tenkrát byly povodně. Pořád nám tu běžela ČT 24 a sledovali jsme vodní stav,“ říká. V roce 2013 se v Praze chystalo mistrovství světa a zázemí u Vltavy v Troji bylo pochopitelně první na ráně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Říkali jsme si, že když to zaplaví loděnici, je šampionát ohrožený, když i restauraci a tělocvičnu, je hotovo. Bylo to hodně smutné,“ vybavuje si. I v Krakově se jelo v omezeném režimu, z jedné kvalifikační jízdy rovnou do finále.
„Já postoupil z desátého místa, pak se mi to strašně povedlo. Čekal jsem v cíli, jak pojedou ti dobří, a najednou jsem tam zbyl jako mistr Evropy,“ usmívá se. Stal se tehdy historicky prvním českým kajakářem s evropským zlatem.
Následovala dopingová zkouška. „Bronzový Němec Schubert mi přinesl pivo, ať mi to rychleji odsejpá, to bylo hezké kamarádské gesto,“ líčí.
Den po svém životním závodě Jiří Prskavec v roce 2013 pomáhal v Troji s úklidem.
Další piva padla na cestě domů, však Prskavec slavil i hlídkové zlato s parťáky Vítem Přindišem a Vavřincem Hradilkem. Po návratu ale závodníci nazuli holínky a vyklízeli bahno z Troji.
„Všude byly sušičky, část loděnice se vybourala. Bylo to smutné, ale všichni se semkli a přišli pomáhat a mohlo se odjet jedno z nejúspěšnějších mistrovství světa,“ vzpomíná.
