Článek
Jejich společná cesta začala parádně, právě v Račicích získali před osmi lety světový bronz na kilometru. Vloni jeli olympijské finále na pětistovce, letos v Poznani se radovali z druhého místa na Světovém poháru.
„Nevím o žádné jiné posádce, která by začala na kilometru, pak přeskočila na pětistovku a pořád dokázala jezdit mezi elitou,“ smeká před sehraným duem Radek Šlouf, jejich parťák ze čtyřkajaku.
„Některé posádky spolu vydrží déle, jiné se točí po roce. Záleží na výkonnosti a na tom, jestli si sednou lidsky, jinak spolu v lodi nevydrží. My si sedli a standard výkonnosti si držíme,“ popisuje Havel alchymii dlouhodobé spolupráce.
Je mu 33 let, v Paříži mluvil o tom, že do další olympiády, své čtvrté, už nevydrží. Ale myšlenky na okamžitý konec ani nepřicházely, když věděl, že o rok později si bude moct o medaile zazávodit doma.
„Tyhle závody pro mě byly motivací k pokračování. Ukazuje se, že to furt jde. Čtyřkajak funguje, na deblu jsme teď získali první společnou medaili na pětistovku,“ vypočítává. „Dlouhodobě se rozhoduju z roku na rok. Hrozně bych si přál končit na vrcholu, ne proto, že se nade mnou houpe ta kosa. Zatím to letos vypadá, že se nehoupe,“ usmívá se.
Na deblkajaku v Račicích budou patřit do okruhu medailových adeptů. „Dlouhodobě nám to funguje dobře, letos jsme chytli dobré tempo i záběr. Ale pětistovka je tak vyrovnaná, že se může stát cokoliv. Už jsme zažili finále, ve kterém byly všechny posádky v půl sekundě. Ale když odjedu s pocitem, že jsme všechny jízdy zvládli stoprocentně, budu spokojený,“ hlásí Špicar.
Od čtvrtka do neděle budou v račickém areálu takřka pořád. Samozřejmě v ideálním případě postupu do finále na deblkajaku i čtyřkajaku. „Bude to náročné,“ přikyvuje Havel. „Bude třeba rychle regenerovat a ideálně aspoň v jedné disciplíně postoupit rovnou do finále, abychom nějakou jízdu ušetřili,“ plánuje Havel.
Za dalšími úspěchy majitele dvou olympijských bronzů se čtyřkajakem poženou i jeho tři děti, které má s manželkou Andreou, neteří dvojnásobného olympijského vítěze Martina Doktora. „Starší i mladší dcera už chodí pádlovat, učí se na kajaku a moje závody prožívají. Ale to i syn, kterému je rok a půl. Když mě vidí v televizi, křičí: Táta, táta,“ usmívá se Havel.
