Hlavní obsah

Třináct měsíců po porodu v české reprezentaci! Ale pořád jsem hlavně máma, říká vicemistryně světa

Na lodi jmenovka Michalová místo Fišerová a na břehu o jednoho malého fanouška navíc. Jinak ale 28letá vodní slalomářka Tereza Michalová opět v pražské Troji přebíhala mezi kajakem a kanoi a bojovala o návrat do reprezentace. Na kajaku jí to o bod nevyšlo, ale na kanoi se bývalá vicemistryně světa vrací do týmu a Světové poháry i mistrovství světa bude objíždět jako první máma v české reprezentaci od konce kariéry Štěpánky Hilgertové.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Tereza Michalová na kajaku při nominaci v pražské Troji.

Článek

Uspěla jste v jedné kategorii, takže padesátiprocentní spokojenost?

Já bych řekla, že stoprocentní. Nastupovala jsem do nominace s tím, že bych byla velice ráda, kdyby to klaplo hlavně na kajaku, jet na singlu jsem se rozhodla až před měsícem. Kajak trochu mrzí, ale ukázala jsem si, že dokážu bojovat s nejlepšími, a myslím, že třináct měsíců po porodu je to slušný výkon.

I přípravu jste absolvovala zejména na kajaku, proč jste se rozhodla i pro kanoi?

Po návratu jsem v kanoi absolvovala asi šest tréninků, což je docela směšné. Ale rozhodla jsem se po nominaci kayakcrossu, kdy jsem viděla, že síly mám a mohla bych to zvládnout. I trenér si to přál. Věřili jsme, že na singlu jezdit umím. Možná mi to nějaké síly kajaku vzalo, ale očividně to tak mělo být.

Říká se, že s narozením potomka se mění priority. Byla tak pro vás i nominace klidnější?

Já právě čekala, že to nebudou takové nervy, ale upřímně, byly ještě větší. (úsměv) Nevím, jestli hormony, ale hodně jsem vnímala, jak tělo reaguje. Ale dokázala jsem se s tím vyrovnat.

Syn s vámi teď bude objíždět i zahraniční závody?

Určitě. Je mu třináct měsíců, ani nejde, aby byl doma beze mě, a já bych nechtěla být bez něj. Neodjedu celou sezonu, počítám se svěťákem v Praze a všechno ostatní je velký otazník. Mám různé varianty, nad kterými si ještě musíme sednout a co bude priorita. Jen já s Martinou (Satkovou) a ještě Klára Vojtíková jsme objely obě kategorie a je to fyzicky náročné.

I světový šampionát v americké Oklahomě bude organizačně náročný.

Tam bych chtěla jet, ale určitě v nějaké zkrácené podobě, protože to jsou tři týdny. Musíme to prodiskutovat s manželem, on pracuje pod mým taťkou v práci, takže i s ním to musíme probrat, jestli ho může pustit. Organizačně náročné to fakt je. Na mistrovství světa chci, aby jel se mnou, tam jsou mnohem větší nervy, netroufnu si tam jet bez někoho, komu můžu dítě na celý den svěřit. Jsem v první řadě máma, tohle mě baví, asi mi to i jde a chci předvádět nejlepší výkony na světě, ale na úkor dítěte.

Jak se změnil váš trénink? Času na vodě trávíte méně než před porodem?

Je ho míň a neměnila bych. Myslím, že to je dostačující. Když holky zajedou, jsou o tři sekundy přede mnou, ale s tím jsem trochu počítala, že musím spoléhat i na chyby ostatních.

Na síle jste začala pracovat s kondičním trenérem a bývalým bobistou Romanem Gomolou.

Dal mi v té posilovně fakt hodně. Až jsem na sebe naštvaná, že jsem k němu nechodila dřív. Změnila jsem i trenéra (nově ji vede Michal Šrámek) a je to super. Neutrhne vám hlavu, když přijdete o pět minut později, protože s dítětem, i když jsem všude chodila vždy brzo, je časově náročné to stíhat.