Článek
Bolí to víc než prohrané finále před dvěma lety?
Určitě bolí víc, jelikož ta série byla vyrovnanější. Vedly jsme 2:0 a bohužel jsme si to takhle prokaučovaly. Myslím, že titul nás stál čtvrtý domácí zápas, kdy jsme nezvládly tiebreak a pak už Šelmy hrály doma opravdu skvěle. Když to mám porovnat, bolí to mnohem víc.
Před kamerou jste se pak rozplakala, kolik nakonec proteklo slz?
Snažila jsem se to dlouho držet, ale když jsem šla na rozhovor do televize, tak už jsem to nezvládla a pár slz určitě padlo. Ale myslím si, že nám po delší době dojde, že je to obrovský úspěch. Nikdo od nás nečekal, že předvedeme takhle vyrovnanou sérii. Takže pár slz ukáplo, ale myslím, že za chvilku se z toho už budeme všichni radovat.
Mírní zklamání, že cítíte, že to byl váš strop a dosáhly jste na maximum?
Tohle je asi těžké říct. Fakt si myslím, že jsme s nimi ten čtvrtý zápas doma mohly vyhrát. To by byl asi náš strop. Ale určitě jsme dosáhly herního maxima, protože jsme hrály fantasticky. Jak říkám, nikdo to od nás nečekal, překvapily jsme, ale třetí rozhodující finální krok je nejtěžší a ten jsme nezvládly. Takže gratulace Šelmám. A snad příští rok to vyjde.
Ze série před dvěma roky ve vás pořád hlodá moment z tiebreaku, kdy jste vedly o dva body, Šelmy rozhodly esem o pásku… Jaká situace to bude teď?
Furt přemýšlím o tom tiebreaku čtvrtého zápasu. Myslím, že jsme ho mohly před našimi fanoušky dokončit. Tohle mi asi utkví v paměti z téhle série. Ne jeden balon, ale celkově zkrácený set.
První dva zápasy jste vyhrály, co pak Šelmy zlepšily, co bylo jinak?
Těžko se mi to hodnotí, ale úplně celou sérii jsme hrály fantasticky v obraně. Myslím, že devízou našeho týmu bylo, že ony byly zvyklé balon na první, druhou nebo třetí dobrou, takže jsme jim podle mě volejbal pěkně zprotivily. A pak se už asi dívaly na video na naše slabiny. Ony jsou hrozně agresivní v dobrém slova smyslu, mají dobrý útočný tým a pak už nás svou agresivitou rozstřílely.
Trenér říkal, že už vám docházely i baterky. Cítila jste to také?
Určitě bych jeho slova potvrdila. Myslím, že pátý zápas nám už všem docházely baterky. Čtvrtý jsme si už říkaly, že to musíme zvládnout emočně a dotáhnout to konce, že teď máme největší šanci. Ale pátý zápas jsme už byly jak mentálně, tak fyzicky trochu na dně.
V Rondu ho sledovala rekordní návštěva na ženském volejbale u nás, přes čtyři a půl tisíce diváků. Jakou to hrálo roli?
Chtěla bych vůbec poděkovat funkcionářům, že tohle bylo ženskému volejbalu umožněno. Bylo to nádherné. Ani na hřišti jsme se neslyšely, kulisa byla fakt krásná. Když jsem se poslední zápas v posledním setu podívala na tribuny, tak to byla opravdu radost. Oni ty Šelmy hnali a vlastně tím hnali i nás. V ten moment neslyšíte, jestli volají Šelmy nebo Liberec, ale slyšíte obrovský potlesk. Dlouho na to budu vzpomínat. Dlouho mi nešlo ani usnout, protože jsem furt slyšela v uších bubny. Takže na to budu vzpomínat určitě krásně. Nejhezčí zážitek byl ale druhý zápas série, což byl náš domácí, kde přišlo přes tisíc lidí, a to nás fanoušci hnali hrozně moc a bylo to krásné. Bylo to finále se vším všudy.
Vy v Dukle zůstáváte i pro příští sezonu, jak hodně se tým změní?
Já zůstávám, jádro tady zůstane. Ale spousta holek půjde samozřejmě pryč, přijdou nové, asi i cizinky… Myslím, že obměna bude větší než minulý rok.
Takže i proto to možná mrzí o to víc, že?
Ano. Holkám jsem ve čtvrtém setu v Brně i říkala, ať si to jdeme užít. Samozřejmě hrajeme, abychom vyhrály, ale říkala jsem jim, že možná je to náš poslední zápas v kariéře v téhle partě, tak ať do toho dáme maximum a riskujeme. Možná i některé z nás byly po mých slovech i dojaté, ale je to pravda. Myslím si, že jsme si to užily, byly jsme super parta a na tuhle sezonu budu strašně ráda vzpomínat i přes mé zranění na jejím začátku. Pro mě to byla neskutečná jízda.
