Článek
Altenberg (od naší zpravodajky) - Na jaře proběhla prehomologace trati, kterou organizátoři narychlo postavili. „A já tam za Česko jel jako trenér a mohl jsem trochu špionit,“ vyprávěl Dvořák pro Sport.cz po prvních trénincích nové sezony v německém Altenbergu.
Na přelomu letošního března a dubna ale dráha ještě nebyla tak nablýskaná, jak by ji organizátoři chtěli připravit na únorové zimní olympijské hry. „Na jaře to bylo ještě trochu staveniště. Dráha neměla střechu, kamery, repráky,“ vypráví Dvořák.
„Ale nějaký hrubý nástřel jsme vyzkoumali a načetl jsem plánek ideální stopy, aby piloti měli podle čeho řídit,“ vypráví. Detailnější představu získává většina bobistů i skeletonistů až v těchto dnech při trénincích před úvodním dílem Světového poháru.
Jaká tedy olympijská dráha je? Zatím podle ohlasů nepatří mezi ty nejnáročnější. „Jednou jsem o jedné dráze řekl, že je jednoduchá a další den jsem otočil bob, tak už to neříkám,“ usmívá se Dvořák.
„Řekl bych, že bude jednoduché ji sjet, nejsou tam tak náročné pasáže jako tady v Altenbergu. Ale bude technicky náročné ji sjet dobře a rychle,“ tuší bobista, který Česko reprezentoval na třech posledních olympijských hrách. Jednou jako brzdař, dvakrát v roli pilota dvojbobu i čtyřbobu.
„Akorát je trochu naštvaný, že objel Rusko, Koreu a Čínu a nezazávodí si teď v Itálii, to je samozřejmě velký tahák,“ přiznává jeden z aktuálních pilotů Jáchym Procházka.
Třiatřicetiletý Dvořák ukončil kariéru loni kvůli zdraví a zpátky do kolosu, který se dokáže rozjet rychlostí přes 140 kilometrů za hodinu, už ho to ani netáhne. „Vím, že moje koleno by to nedalo. Fyzicky se snažím udržovat, ale na vrcholovou úroveň už bych neměl,“ ví.
U ledových koryt ale zůstal v roli reprezentačního šéftrenéra. „Je to daleko větší zodpovědnost a spousta práce, ale baví mě a naplňuje předávat zkušenosti dál,“ říká Dvořák.
Dominik Dvořák při svém loňském loučení s aktivní kariérou.
A že zkušeností během kariéry nasbíral spoustu, na mistrovství světa dokázal dořídit bob do cíle na šestém místě, ve Světovém poháru i na čtvrtém.
„Sázeli jsme na to, že jsme chtěli být nejlepší na startech, mít vysokou fyzickou výkonnost. Na to se pak nabalovaly další věci jako materiál. Pro kluky je to také jediná možnost, jak to pojmout, dráhu nemáme,“ připomíná Dvořák, že do nejbližšího ledového koryta můžou Češi vyrážet právě do Altenbergu nedaleko hranic.
Startům ale podřizují většinu suché přípravy v létě. V posilovně, na ovále i trenažeru v areálu Olympu ve Stromovce.
„Snažili jsme se, aby posádky naběhali co nejvíce startů spolu a našli jsme ideální složení. Myslím, že na trenažeru bylo znát, že tlačíme za jeden provaz,“ pochvaloval si Procházka, který by měl objíždět Světové poháry spolu s dalším pilotem Matějem Běhounkem.
„Oba jsme mladí, v pilotáži máme co dohánět, musíme se vyjezdit. A kluci brzdaři už se po dvou letech dokáží dostat na úroveň, na jaké startovali Dominik s Kubou Noskem,“ věří Procházka.
Právě pro něj budou následující dva měsíce zřejmě zatím nejdůležitější v kariéře, když bude bojovat se svými brzdaři o olympiádu. „Bude to i o kolektivu, abychom se nezabili,“ říká s úsměvem. „Ale pojede se na drahách, které známe,“ vyhlíží klíčovou fázi kvalifikace o hry v Cortině.
Jak si aktuálně čeští bobisté stojí? „Z mužských posádek je u Matěje Běhounka velká pravděpodobnost, že se nominuje ve dvojbobu i čtyřbobu. Ale chceme nominovat i druhou posádku Jáchyma,“ vyhlásil Dvořák.
Co k tomu potřebuje, popisuje sám Procházka. „Základ je být v kombinovaném rankingu dvojbobů a čtyřbobů do 35. místa. A pak se rozděluje počet posádek. Nejlepší tři státy mají tři, pak šest po dvou a tam se chceme dostat,“ plánuje.
V ženské kategorii bude o historicky první český olympijský start bojovat Patrícia Tajcnárová s monobobem i dvojbobem.
