První česká bobistka v historii na olympiádě? Doufám, že by se podívala i máma!

Vidím to tak padesát na padesát. V monobobu mám víc zkušeností, ve dvojbobu mám teď kvalitní brzdařku… Musím být do pětadvacátého místa v regulovaném pořadí, čeká mě v součtu sedmnáct závodů a kvalifikace končí 18. ledna.

Jmenuje se Isabela Indruchová. Narodila se v Česku, pak šla studovat a žít do Rakouska. Mohla reprezentovat i tam, ale dali občanství Jamajčance, která šla k hlavní pilotce. Tak jsme se v letní přípravě daly dohromady a v listopadu nás čekají první závody.

Je bezkonkurenčně nejrychlejší, na startu asi o desetinu, což se říká, že v cíli jsou až tři desetiny, to hodně pomůže. Je stejně vysoká jako já, silná. A když jsme obě podobně vysoké, je i rozběh kvalitnější, než když za mnou je nižší holka, která má trochu jiný krok. Tak by se mnou měla objet většinu závodů, snad zůstane zdravá. Ale před olympiádou je třeba ji šetřit, takže když bude šance, vyměním ji.

Jsem pořád čerstvá bobistka, elitní desítka by pro mě byl krásný úspěch. Boby jsou hodně o zkušenostech, ty nejlepší mají třeba 35 let a dítě.

Jsem moc ráda. Dlouho se řešilo, jestli to stihnou, dostanou povolení… Variantou bylo Igls v Rakousku, což je ještě docela blízko, ale také Lake Placid v Americe. To už mi nedávalo smysl, nemělo by to nic společného s olympiádou. Tak super, že tam dráha je.

Zatím na ni po homologaci mohli jezdit jen Italové, ale za tři týdny tam pojedu a budeme mít tak jedenáct dnů tréninku na ní. V září jsme měli v Cortině mistrovství světa na letním trenažeru a další den jsme si mohli projít dráhu a okolí. Tam bylo ještě dost staveniště, ale koryto je připravené, což je nejdůležitější. Italové tam jezdí, takže funguje.

Snažili se ji udělat jednodušší, abychom hned nepadali, což by bylo špatně pro všechny, protože trať nebyla k dispozici s předstihem. Jsou tam složitější pasáže, ale celkově patří k těm snazším.

Jako malá ano, ale tehdy jsem ještě netušila, že se budu věnovat bobům. Někdy před rokem se dívala mamka a hned mi psala: „Paťo, věděla jsi, že v Jamesi Bondovi je i scéna z bobové dráhy?“ (úsměv)

Ano, není lehké ho měnit, ani není důvod, když není extra dobitý a dobře funguje. Dvojbob mám ve spolupráci s jednou firmou prakticky zadarmo, což je pro mě i svaz obrovský přínos, protože jinak jsou neskutečně drahé.

Zhruba na 60 až 70 tisíc euro (přes milion a půl korun).

Dostala jsem jen třetinový úvazek, takže jsem dál musela pracovat. Ale od října jsem si řekla, že budu veškerou pozornost věnovat sportu. Ještě trochu pracuju v oblasti sociálních sítí, není to ideální, ale pro mě jako sportovce je snazší udělat nějaké fotky a videa, než chodit třeba do kanceláře.

Asi bych to neměla říkat, ale zase tolik ji nemusím, jsem teplomilná. Tak aspoň v zimě dělám něco, co mě baví. Ráno si dám čtyři vrstvy a nějak to zvládnu. (úsměv)

Doufám, že ano, to bych byla trochu naštvaná, kdyby nekoukala na olympijskou jízdu. (úsměv) Věřím, že to zvládne. Jen je ve velkém stresu, nechtěla, abych se bobům věnovala, což chápu. Ale i tak je mojí největší fanynkou. Na jednom výjezdu se mnou ve Svatém Mořici dostala za úkol natáčet moji jízdu na obrazovce, abych ji pak mohla vidět. Tak si pustila do sluchátek hudbu, namířila telefon k obrazovce a nedívala se. Až když myslela, že jsem dole, tak to stopla a byla v pohodě.