Článek
Tradice ožila v plné parádě. I umělé osvětlení už má dráha, na níž se závodilo poprvé před padesáti lety.
Není to supermoderní chlazená dráha, na jakých se jezdí Světový pohár, ale následovníci olympionika a smržovského kreslíře Petra Urbana bavícího svým Rudou Pivrncem jí vezmou za vděk.
„Neuvěřitelné,“ lebedil si Timon Drahoňovský, vítěz skeletonového závodu a reprezentant, který jezdí i ve Světovém poháru.
„Jsem nadšený, že můžu slyšet hlášení na dráze v rodném jazyce a svézt se na skeletonu ani ne půl hodiny od domova. Je to neskutečné,“ rozplýval se na sítích už před závodem.
„Tahle práce stála za to,“ liboval si i sáňkař Ondřej Hyman, který to počtvrté dopracoval až na olympiádu v Cortině. Domácí svezení k titulu bylo i pro něj třešničkou na dortu.
Přitom se k závodění před časem vrátil po dlouhých sedmi letech. Může se cítit jako jeden z domácích spasitelů sportu, který tu nemá na růžích ustláno.
„Bylo to hlavně o celé té komunitě kolem dráhy a o lidech, kteří tady obětují volno, aby to všechno fungovalo.“ cituje olympionika potěšeného z domácího klání Jablonecký deník.
Obleva závodní rozjezd na smržovské dráze o něco přibrzdila, ale místní srdcaři si nakonec mohli říct ´vzhůru na ledovou atrakci´a přišli si na své při rachotu saní a skeletonů v korytě. Dorazily stovky fandů.
S ledováním dráhy se začalo už na přelomu roků. Závody se odehrály bez vážnějšího zranění.
Nabídly jedinečnou ledovou parádu, kterou si všichni pochvalovali a věřili, že svezení v téhle zimě ještě zdaleka nekončí.
