Článek
„Ještě jsem si na tu pozornost nezvykl, jsem překvapený, jak se to změnilo,“ nesměle se kolem sebe rozhlížel poté, co se objal s celou svou rodinou a blízkými. Někdo přinesl skleněný balonek v českých barvách, někdo květinu, další obřího plyšového lva či zarámovanou fotografii krasobruslaře.
„My tomu také pořád nevěříme, přijdu si jako v kině na nějakém filmu,“ smál se tatínek Alexey a prozradil, jaké menu má čerstvý medailista nachystané doma na oslavu: „Žebra a meruňkový koláč.“
„Těším se na oslavu s rodinou, jejich gratulace pro mě znamenala nejvíc. Nemohl jsem jim zavolat hned po závodě, ale jak jsem se dostal k telefonu, hned jsem s nimi mluvil. Bylo to emotivní pro všechny,“ věděl 23letý Reshtenko. Však úspěch bral on i jeho blízcí jako zadostiučinění za celou dosavadní kariéru.
„Krasobruslení je strašná dřina, věnuje se mu devatenáct let každý den, zažil spoustu porážek. Ale jak říkal Churchill, úspěch je jít od porážky k porážce a neztratit nadšení. Jsem rád, že ho neztratil, my v něj pořád věřili,“ ujišťoval jeho otec, který žil v Rusku, Kazachstánu a před devíti lety se s rodinou přesunul za prací do Česka.
„Za poslední čtyři roky jsem si dvakrát zlomil kotník, na olympiádu do Milána jsem se nedostal o tři body, tak jsem si říkal, kdy už přijde ten pozitivní moment. A teď je tu,“ hřálo Georgie Reshtenka.
Stále měl na tváři lehký úsměv. „Už když jsem se v neděli probudil, cítil jsem v sobě pozitivní energii a tu si držím pořád,“ vysvětloval. A to byla neděle nečekaně perná, s účastí na exhibici pro nejlepší těžko mohl předem počítat…
„To byl jeden z nejtěžších dnů, co jsem zažil,“ přiznal. „Vstával jsem na trénink exhibice, pak byl ceremoniál malých medailí za volnou jízdu, musel jsem si koupit oblek na exhibici, po ní byl banket,“ popisoval svůj program v Sheffieldu.
Kostým pro exhibiční vystoupení sháněl narychlo v doprovodu svého choreografa v jednom z obchodů ve městě. „Není dobré mít stejný jako na závod. Tak jsme zašli do obchodu, Adam (Solya) mi řekl, ať vezmu tohle a tohle a jeli jsme na zimák,“ s úsměvem popisoval bleskový nákup.
Bronzový medailista z mistrovství Evropy v krasobruslení Georgii Reshtenko přijímá gratulace od rodiny po příletu do Prahy.
Oblečení měl, teď už jen choreografii, kterou spíchli hodně narychlo. „Měl jsem na trénink hodinu a pak dvě společné s ostatními,“ líčil. Hudbu mu vybral tatínek, zremixovaný někdejší hit londýnského boy bandu East 17 It’s Alright.
Samotné vystoupení už bylo do značné míry improvizované. „Začátek jsem si pamatoval, pak jsem jen věděl, jakým směrem mám jet,“ usmíval se.
Příště už vypiluje lépe i své exhibiční vystoupení, při březnovém světovém šampionátu v Praze ho má jako domácí závodník jisté. „Kostým už si pořídím lepší, ale hudbu si nechám,“ plánuje.
Před světovým šampionátem zůstane tři týdny doma, absolvuje jedny závody v Německu a pak se vrátí do své tréninkové základny v americkém Irvinu za kouči Michalem Březinou a Rafaelem Arutjunjanem.
